Seznam indikátorů

Výdaje na výzkum a vývoj zahrnují veškeré běžné (mzdové a ostatní neinvestiční náklady) a kapitálové (investiční) výdaje vynaložené v průběhu sledovaného roku na výzkumnou a vývojovou (VaV) činnost provedenou na území sledovaného státu, a to bez ohledu na zdroj nebo způsob jejich financování.^[1]

Na základě analýzy dat (viz Dashboard A01) lze konstatovat, že výdaje na výzkum a vývoj realizovaný ve firmách a financovaný z podnikových zdrojů vykazuje významný dlouhodobý nárůst, což pozitivně ovlivňuje kvalitu aplikovaného výzkumu v České republice.

Na druhou stranu je nutno přiznat, že v podpoře veřejného VaV mají firmy v ČR stále rezervy. Většina firemních prostředků na VaV je zaměřena na vlastní podporu v podnikatelském sektoru, podpora vládního a vysokoškolského sektoru tak ze strany českých firem zaostává. Tým Národní RIS3 strategie si tuto skutečnost uvědomuje a v průběhu implementace strategie do programů podpory výzkumu a vývoje se mimo jiné snaží ve spolupráci s poskytovateli podpory ve výzvách a veřejných soutěžích prosadit realizaci projektů zaměřených na spolupráci firem a veřejných výzkumných institucí.

Údaje byly převzaty z Analýzy výzkumu a vývoje v České republice, kterou s roční frekvencí připravuje Úřad vlády ČR a která popisuje stav VaVaI v ČR. Analýza odkazuje na zprávy Invest Europe z června 2021. Za early-stage investice byly považovány "seed" a " start-up" investice (viz Dokumenty ke stažení).

V roce 2023 nebyla data aktualizována.  

Mezinárodní organizace jako je Evropská komise nebo OECD často ve svých statistických výstupech v oblasti měření inovačních aktivit a technologické vyspělosti jednotlivých ekonomik využívají klasifikaci zpracovatelského průmyslu podle technologické náročnosti jeho jednotlivých odvětví. Podle této klasifikace se zpracovatelský průmysl dělí na odvětví s vysokou (high-tech), středně vysokou (medium high-tech), středně nízkou (medium low-tech) a nízkou (low-tech) technologickou náročností.

Definice a vymezení high-tech sektoru a Klasifikace zpracovatelského průmyslu podle technologické náročnosti jsou uvedeny na odkaze: https://www.czso.cz/csu/czso/high_tech_sektor.

Přidaná hodnota jsou výkony včetně obchodní marže snížené o spotřebované nákupy a služby. Přidaná hodnota na zaměstnance (přepočtený počet) je vypočtena dělením přidané hodnoty průměrným evidenčním přepočteným počtem zaměstnanců. Pokud se v sektoru high-tech zaměříme na přidanou hodnotu na zaměstnance ve zpracovatelském průmyslu a ve službách, pak v roce 2020 jednoznačně nejvyšší přidanou hodnotu vykazují Audiovizuální činnosti (59+60) 3 824 tis. Kč, Informační činnosti (63) 1 894 tis. Kč, Činnosti v oblasti poskytování ICT služeb (61+62) 1 867 tis. Kč a Farmaceutický průmysl (21) 1 526 tis. Kč (viz Graf A03a).

Srovnáme-li přidanou hodnotu na zaměstnance v high-tech službách u ČR a u některých silných inovátorů EU^[1] (viz Graf A03b), pak platí, že Rakousko, Německo i Francie vykazují prakticky dvounásobnou hodnotu oproti ČR.

Inovační podnik je takový, který ve sledovaném období zavedl produktovou (výrobek nebo služba) či procesní (marketingová, organizační a interní procesní) inovaci. Mezi inovační aktivity podniků se řadí také spolupráce s jinými podniky či organizacemi na vývoji inovací. Spolupráce podniků na inovačních činnostech je sledována podle typu spolupracujícího partnera a země, odkud tento partner pochází. Sledována je také schopnost podniků získávat veřejnou podporu na inovační činnosti. Kromě přímé veřejné podpory je možné pro podniky realizující výzkum a vývoj využívat i daňový odpočet výzkumu a vývoje. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny na odkaze zde.

Podíl inovujících podniků na celkovém počtu podniků v ČR mezi roky 2014 až 2020 rostl. Větší podíl podniků zavádělo procesní inovace (inovace vnitropodnikových procesů, marketingové a organizační inovace), nižší podíl podniků pak zaváděl inovované produkty a služby (viz Dashboard A04). Počet inovačních podniků, které získaly přímou finanční podporu na vývoj inovací se dlouhodobě nemění. Mírný nárůst však zaznamenaly podniky s vládní podporou inovací. Mírně rostl počet (přibližně 3500 v roce 2020) podniků, které spolupracovaly na vývoji inovací s partnerem z ČR. Spolupráce na inovacích se zahraničním partnerem je z hlediska počtu podniků dlouhodobě konstantní a v celém sledovaném takovou to formu spolupráce realizovalo přibližně 1500 podnikatelských subjektů. Dlouhodobě nejvyšší náklady na inovace v podnicích jsou náklady na pořízení strojů, zařízení a softwaru. Pozitivní je nárůst nákladů na vnitropodnikový výzkum a vývoj (téměř 70 mld. Kč). Dlouhodobě největší podíl na tržbách inovujících podniků mají nezměněné nebo málo modifikované výrobky či služby.

Po roce 2020 inovační aktivity firem klesají. V letech 2020–2022 inovovalo v Česku 44 % podniků, o dvanáct procentních bodů méně než v období 2018–2020, které se vyznačovalo mimořádným inovačním úsilím firem. Podniky v roce 2022 investovaly do inovací 2,3 % svých tržeb. Firmy se v rámci svých inovačních aktivit více soustředily na inovace podnikových procesů, které v období 2020–2022 zavedlo 40 % podniků. Spadají sem inovace vnitřních procesů, marketingových metod a inovace spojené s organizačními změnami. Nový či podstatně zlepšený výrobek či službu na trh uvedlo 27 % podniků. Investice do inovací v roce 2022 dosáhly hodnoty rovných 200 mld. Kč, což je o 66 mld. Kč méně než v roce 2020. Oproti roku 2020 firmy výrazně méně investovaly v rámci svých inovačních činností do pořízení strojů, zařízení a softwaru. Na celkových tržbách se výdaje na inovační činnosti podílely 2,3 %. Ve struktuře nákladů na inovace hrály v roce 2022 nejvýznamnější roli výdaje na vlastní či nakoupený výzkum a vývoj. Firmy na ně vynaložily 133 mld. Kč, tj. 61 % z celkových nákladů na inovace. Oproti roku 2020 se snížil podíl tržeb za produkty, které byly nové na trhu, z 10,6 % na 8,3 % v roce 2022.

Nedostatečná míra inovačních aktivit českých firem mezi lety 2000–2022 vyplývala z kombinace vnitřních faktorů (nedostatečné investice, nedostatek kvalifikovaných pracovníků pro vlastní výzkumné a inovační aktivity, přetrvávající administrativní bariéry) a vnějších faktorů (konkurence z Asie, ekonomické krize, rychlý technologický vývoj ve světě).  Vývoj byl také ovlivněn pandemií COVID-19. Firmy se potýkaly s různými výzvami, které výrazně ovlivnily jejich schopnost investovat do inovačních aktivit. Často se jednalo o změnu firemních priorit a soustředění se na krátkodobé cíle (udržení likvidity, snižování nákladů a udržení základních provozů), což omezovalo dlouhodobé inovační strategie firem. Pandemie také přerušila globální dodavatelské řetězce a firmy museli řešit problémy s dodávkami materiálů a komponent, což ovlivnilo schopnost plánovat a investovat do nových produktů.

Vnitřní procesy firem ovlivnila také změna pracovních modelů, kdy se stala práce na dálku novou normou. Tento model přinesl zvýšení flexibility, přinesl také výzvy spojené s udržováním inovativního myšlení a týmové spolupráce. Nedostatek přímého kontaktu mezi zaměstnanci mohl snížit schopnost generovat nové nápady a rychle je implementovat. Změnilo se také spotřebitelského chování, což nutilo firmy měnit své obchodní modely a produkty. Ne všechny firmy však měly dostatečnou agilitu a zdroje k tomu, aby na tyto změny adekvátně reagovaly v podobě inovací. 

V tomto období významně vzrostla globální nejistota a zdrženlivost investorů do inovací, což omezilo dostupnost financí pro rizikové projekty a startupy. To mohlo vést k poklesu počtu nových inovativních podniků nebo zpoždění projektů, které vyžadovaly externí financování. V reakci na tuto situaci vláda ČR i EU zavedly různé podpůrné programy, které měly firmám pomoci překonat krizové období. Tyto programy však často směřovaly k okamžité podpoře a udržení zaměstnanosti než k dlouhodobým investicím do inovací. Některé firmy využily této podpory k modernizaci svých provozů nebo digitalizaci, ale obecně nebyla tato pomoc zaměřena přímo na inovace.

Jedná se o indikátor převzatý z dokumentu Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+, který je v gesci Úřadu vlády ČR.

V letech 2022 a 2023 nebyla data k uvedenému indikátoru k dispozici.  

Stejně jako existují na jedné straně statistické ukazatele měřící vstupy v oblasti vědy a techniky (finanční prostředky a lidské zdroje v oblasti výzkumu a vývoje), existují také ukazatele vlastní produkce nových znalostí ve formě výstupů použitelných v praktických aplikacích (patenty, užitné vzory).

Patentová statistika přináší nejen informace o výsledcích a úspěšnosti výzkumné, vývojové a inovační činnosti ve vybraných oblastech techniky, ale i o šíření vědeckých znalostí a o ekonomické atraktivitě sledovaného území. V České republice jsou údaje týkající se ochrany práv průmyslového vlastnictví shromažďovány Úřadem průmyslového vlastnictví ČR (dále jen ÚPV ČR), který zajišťuje patentovou ochranu na území České republiky.

Český statistický úřad publikuje ve spolupráci s ÚPV ČR podrobné patentové statistické údaje v různých tříděních, a to podle Patentového manuálu (OECD, Paříž 2009), s cílem zpřístupnit široké veřejnosti úroveň patentové aktivy subjektů působících na území České republiky, a to prostřednictvím statistických čísel.

Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

V publikovaném dashboardu A06 sledujeme vývoj počtu patentových přihlášek v Česku. Od roku 1995 bylo v ČR podáno téměř 19 tisíc patentových přihlášek, přičemž nejvíce jich bylo podáno v roce 2013 (983). Výrazně dominantní je počet podaných patentových přihlášek v Praze, který se na celkovém počtu podílí téměř z jedné třetiny. Největší podíl podaných patentových přihlášek mají domácí podniky, které pouze v roce 2013 předstihly veřejné vysoké školy. Z hlediska oblastí techniky pak dominuje obor ICT a z hlediska oborů mezinárodního patentového třídění je to doprava a skladování. Bližší podrobnosti je možné sledovat v přiloženém dashboardu.

Poskytování licencí je jedním z prostředků k získání finančních příjmů nebo jiné formy prospěchu z výsledků vynálezecké činnosti či předmětů průmyslového vlastnictví (patent, užitný vzor atd.).

Licenční smlouvou opravňuje poskytovatel (majitel práva daného průmyslového vlastnictví) nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv plynoucích z patentu, užitného nebo průmyslového vzoru nebo z ochranné známky, jež vlastní. Naopak nabyvatel se zavazuje poskytovateli k protiplnění v penězích nebo jiné majetkové hodnotě. Licencí se tedy poskytuje nabyvateli licence právo k výkonu průmyslových práv, tj. například vynález chráněný patentem vyrábět a obchodovat s vyrobenými výrobky. Toto právo, například patent, se tedy licencí neprodává, ale zůstává i nadále v majetku poskytovatele licence.

Podrobnosti k metodice sběru a zpracování dat jsou uvedeny zde.

V publikovaném Dashboardu sledujeme příjmy z poskytnutých licencí podle předmětu patentové licence, podle typu poskytovatele patentových licencí a podle zemí, kam byly tyto licence poskytnuty. Z Grafu G1 je patrné, že v období let 2017 až 2019 došlo k výraznému poklesu licenčních příjmů ČR. Toto bylo pravděpodobně zapříčiněno snížením podílu licenčních příjmů ze základních farmaceutických výrobků a přípravků, které mezi předměty patentové licence dlouhodobě dosahují hodnoty cca 88-98 % z celkových licenčních příjmů ČR z patentů (viz Graf G2). Za zmínku v oblasti předmětu licence ještě stojí licenční příjmy ČR z patentů zaměřených na baterie a akumulátory a na stroje a zařízení pro všeobecné a speciální účely. V obou případech se však jedná řádově o jednotky procent z celkových licenčních příjmů ČR z patentů (viz Grafy G3 a G4). Obdobně, pokud se zaměříme na typ poskytovatele patentových licencí, zjistíme, že příjmy ústavů Akademie věd ČR z patentových licencí dosahují dlouhodobě hodnoty cca 88-98 % z celkových licenčních příjmů ČR z patentů (viz Graf G5). Pro úplnější obraz o poskytovatelích patentových licencí stojí za doplnění licenční příjmy podniků v ČR, kde se však opět (s výjimkou cca 10 % z roku 2018) jedná řádově o jednotky procent z celkových licenčních příjmů ČR z patentů (viz Graf G6). 

Poslední pohled se bude týkat zemí, kam byly licence z patentů poskytnuty. Výrazně nejvyšší licenční příjmy má ČR ze Spojených států, ve sledovaném období 2016-2022 bylo dosaženo hodnoty cca 88-98 % z celkových licenčních příjmů ČR z patentů (viz Graf G7). Opět, pro úplnější obraz o stavu patentových licencí stojí za doplnění licenční příjmy z EU, které s výjimkou cca 1 % z roku 2018 nedosáhly ve sledovaném období 2016-2022 ani hodnoty jednoho procenta z celkových licenčních příjmů ČR z patentů (viz Graf G8).

European Innovation Scoreboard (EIS) poskytuje srovnávací analýzu inovační výkonnosti v zemích EU, v dalších evropských zemích a u regionálních sousedů. Pomáhá zemím posoudit relativní silné a slabé stránky jejich národních inovačních systémů a identifikovat výzvy, které musí řešit.

Indikátor Firm investments monitoruje firemní investice, které zahrnují tři ukazatele investic do VaV i mimo VaV, a které firmy vynakládají za účelem vytváření inovací. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[2] meziročně podle žebříčku EIS 2023 a 2024 (viz Dashboard A09) v oblasti firemních investic, pak platí, že se ČR drží mezi silnými inovátory EU na výborném třetím stupni pomyslného hodnotového žebříčku EU. 

^[1] Předběžný plánovaný termín oznamovaný každoročně na stránkách Evropské komise.

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2024: Belgie, Rakousko, Irsko, Lucembursko, Německo, Kypr, Estonsko a Francie.

Indikátor „Inovátoři“ zahrnuje dva ukazatele měřící podíl malých a středních podniků (MSP) – zavedení inovací na trh nebo v rámci svých organizací (produktové inovace) a dále zahrnuje inovace podnikových procesů, které kombinují inovace výrobních procesů, marketingu a organizačních procesů. MSP jsou definovány tak, že zahrnují všechny podniky s 10 až 249 zaměstnanci. Inovace produktů je klíčovou složkou inovací, protože mohou vytvářet nové ukazatele a zlepšovat konkurenceschopnost. Vyšší podíly produktových inovátorů odrážejí vyšší úroveň inovačních aktivit. Mnoho firem inovuje nikoli zlepšováním nových produktů, ale zlepšováním svých podnikových procesů. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny na odkaze zde. 

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[2] meziročně podle žebříčku EIS 2023 a 2024 (viz Dashboard A10) v oblasti firemních inovací, pak platí, že se ČR meziročně propadlo o tři pomyslné příčky, ze čtvrtého na sedmé místo mezi silnými inovátory EU. 

^[1] Plánovaný termín oznamovaný každoročně na stránkách Evropské komise.

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2024: Belgie, Rakousko, Irsko, Lucembursko, Německo, Kypr, Estonsko a Francie.

Intellectual assets zachycuje různé formy práv k duševnímu vlastnictví (IPR) generovaných inovačním procesem, včetně patentových přihlášek PCT, přihlášek ochranných známek a průmyslových vzorů. Schopnost firem vyvíjet nové produkty určí jejich konkurenční výhodu. Jedním z měřítek míry inovace nových produktů je počet patentů – ukazatel monitoruje počet PCT patentových přihlášek. Důležitým inovačním ukazatelem jsou ochranné známky, zejména pro sektor služeb. Ochranná známka Společenství poskytuje svému majiteli jednotné právo platné ve všech členských státech EU prostřednictvím jednotného postupu, který zjednodušuje politiku ochranných známek na evropské úrovni. Plní tři základní funkce ochranné známky: identifikuje původ zboží a služeb, zaručuje stálou kvalitu produktu vůči spotřebiteli a je jistou formou komunikace, základem pro propagaci a reklamu. Průmyslovým vzorem může být jakýkoli průmyslový nebo řemeslný předmět včetně obalů, grafických symbolů a typografických typů písma, ale s výjimkou počítačových programů. Zahrnuje také produkty, které se skládají z více součástí, které lze rozebrat a znovu složit. Ochrana průmyslového vzoru je přímo vymahatelná v každém členském státě EU a poskytuje možnost jak nezapsaného, tak zapsaného práva k průmyslovému vzoru pro jednu oblast zahrnující všechny členské státy EU. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde. 

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[2] meziročně podle žebříčku EIS 2023 a 2024 (viz Dashboard A11) v oblasti duševního vlastnictví, pak platí, že se ČR mezi silnými inovátory EU ocitá na předposledním stupni pomyslného hodnotového žebříčku EU, významně pod průměrem EU. 

Indikátor Sales impacts monitoruje tři základní oblasti: vývoz zboží se středně vysokou a vysokou technologickou náročností, vývoz služeb náročných na znalosti a prodej inovativních produktů. Inovace v podnicích má hluboký dopad na zaměstnatelnost pracovníků, ale jejich účinek ve firmách orientovaných na inovace produktů a procesů se v jednotlivých zemích liší. Inovace firem se ukazují jako zvláště důležité v době ekonomické recese. Přestože vysoce kvalifikovaní zaměstnanci jsou obecně recesí postiženi méně než zaměstnanci s nízkou kvalifikací, výrazný pozitivní efekt je pozorován i u nízko kvalifikovaných zaměstnanců v inovativních firmách. Vývoz technologicky náročného zboží a vývoz znalostně náročných služeb odráží schopnost ekonomiky, zejména vyplývající z inovací, vyvážet zboží a služby s vysokou úrovní přidané hodnoty a úspěšně se zapojit do globálních hodnotových řetězců náročných na znalosti. Prodej inovativních produktů sleduje obrat nových nebo výrazně vylepšených produktů a zahrnuje jak produkty, které jsou nové pro podnik tak produkty, které jsou nové na trhu. Indikátor tak zachycuje jak tvorbu nejmodernějších technologií (new-to-market products), tak difuzi těchto technologií (new-to-enterprise products). Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[2] meziročně podle žebříčku EIS 2023 a 2024 (viz Dashboard A12) v oblasti produktů a služeb s přidanou hodnotou, pak platí, že se ČR ocitá mezi silnými inovátory EU v průměru na pomyslné čtvrté příčce hodnotového žebříčku EU.

^[1] Předběžný plánovaný termín oznamovaný každoročně na stránkách Evropské komise.

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2024: Belgie, Rakousko, Irsko, Lucembursko, Německo, Kypr, Estonsko a Francie.

Celkové výdaje na VaV v daném státě jsou statisticky sledovány pomocí ukazatele tzv. hrubých domácích vnitřních výdajů na VaV (GERD). Tento ukazatel zahrnuje veškeré neinvestiční a investiční výdaje vynaložené ve sledovaném roce na VaV prováděný na území daného státu, a to bez ohledu na zdroj a způsob jejich financování.

Výdaje na VaV se pro mezinárodní srovnání nejčastěji poměřují k HDP. Tento poměrový ukazatel se nazývá Intenzita VaV a patří do skupiny základních strukturálních ukazatelů v jednotlivých zemích EU. Kromě celkových výdajů na VaV se ve vztahu k HDP publikují i údaje za výdaje na VaV v jednotlivých sektorech provádění nebo za jednotlivé zdroje (sektory) financování VaV činnosti.

Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny na odkaze zde.

Výdaje na VaV v Česku dosáhly v roce 2022 rekordních 133,3 miliard koruna meziročně došlo k devítiprocentnímu nárůstu. Ve vztahu k HDP však došlo k drobnému poklesu, což značí, že HDP rostl v roce 2022 o něco rychlejším tempem než výdaje na VaV. Většina státních prostředků směřovala do výzkumu prováděného ve veřejném sektoru. Nejvíce prostředků na VaV vynakládají podniky. V roce 2022 bylo v podnicích na jejich výzkumnou a vývojovou činnost vynaloženo celkem 85,6 mld. Kč. Financování vládního a vysokoškolského výzkumu dlouhodobě dosahuje podobných hodnot (přibližně 21 mld., resp. 26 mld. Kč v roce 2022). Ve vládním sektoru dlouhodobě dominuje financování výzkumných aktivit realizovaných ústavy Akademie věd ČR. Přes 90 % veřejných výdajů na vysokoškolský výzkum je dlouhodobě realizováno na veřejných vysokých školách (viz Dashboard D1).

Při sledování vládních výdajů na VaV na HDP (intenzita VaV) se Česko dlouhodobě drží na čelních pozicích EU. V roce 2022 bylo spolu s Řeckem třetí s 0,31 % HDP, první s 0,37 % HDP bylo Německo. Více než 0,3 % HDP udává ještě Slovinsko. Průměr EU byl v roce 2020 0,24 % HDP (viz Dashboard D2, Graf G1). V ukazateli výdajů na VaV ve vysokoškolském sektoru ve vztahu k HDP nedosahuje Česko s 0,38 % HDP průměru EU (0,48 %). V tomto ukazateli si nejlépe stojí Dánsko, které jako jediné vynakládá v tomto sektoru na VaV dlouhodobě více než 1 % HDP. Za Dánskem jsou na dalších místech Švédsko, Rakousko (viz Dashboard D2, Graf G2).

Výzkum a vývoj (VaV), jako součást vědy a technologií, představuje klíčový hybný prvek zvyšování produktivity, ekonomického růstu, zaměstnanosti, udržitelného rozvoje a sociální soudržnosti. Mezi základní charakteristiky sledované v oblasti statistiky celkových výdajů na VaV patří původ finančních zdrojů určených na provádění VaV. V případě indikátoru B02 se jedná o výdaje na VaV ve vládním (GOVERD) a vysokoškolském (HERD) sektoru financované z tuzemských podnikatelských zdrojů. Podrobnosti k metodice sběru a zpracování dat jsou uvedeny zde. 

Vývoj výdajů na VaV z domácích podnikatelských zdrojů podporujících vládní a vysokoškolský sektoru v České republice sledujeme v níže publikovaném Dashboardu D1 postupně na Grafech G1 a G4. Podpora vládního výzkumného sektoru ze strany podnikatelů v dlouhodobém horizontu spíše klesá. V ročním průměru se pohybuje okolo 22 mil. EUR, což představuje cca 3,4 % celkových výdajů na VaV ve vládním sektoru (viz Grafy G2 a G3). O něco lépe je na tom, co se týká podnikatelské podpory, výzkum ve vysokoškolském sektoru, i když dlouhodobě také spíše mírně klesá. Nicméně, co se týká ročních průměrů, tak v absolutních hodnotách dosahují hodnoty cca 35 mil. EUR a co se týká podílu na financování, jedná se ročně o cca 4,3 % celkových výdajů na VaV (viz Grafy G5 a G6), tj. o bezmála 1 % více, než ve vládním výzkumném sektoru.

Srovnáme-li ukazatele GOVERD a HERD u ČR a u silných inovátorů EU^[1] (viz Grafy G2, G3, G5 a  G6), pak platí, že se Česká republika v tomto srovnání podle podílu na financování v oblasti podnikatelské podpory výzkumu ve vládním (GOVERD) a vysokoškolském (HERD) sektoru nachází dlouhodobě pod průměrem, resp. v průměru, silných inovátorů EU.

^[1] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2024: Belgie, Rakousko, Irsko, Lucembursko, Německo, Kypr, Estonsko a Francie.

Strukturu návrhu rozdělení výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace stanovuje Rada pro výzkum, vývoj a inovace a rozesílá ji správcům rozpočtových kapitol, kteří zpracují návrh výdajů na výzkum, vývoj a inovace svých kapitol tak, aby přednostně zajistili plnění projektů zahájených v předchozích letech a dalších závazků. Návrhy předkládají správci rozpočtových kapitol Radě pro výzkum, vývoj a inovace, která je s nimi v dohodovacím řízení projedná. Výsledný návrh výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace, jejich rozdělení a střednědobý výhled podpory výzkumu, vývoje a inovací předkládá vládě Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Po projednání ve vládě ho Ministerstvo financí zapracuje v souladu s rozpočtovými pravidly do návrhu zákona o státním rozpočtu. Podrobnosti k metodice sběru a zpracování dat jsou uvedeny zde.

Vývoj institucionálních výdajů na VaVaI ze státního rozpočtu České republiky sledujeme v níže publikovaném Dashboardu D1 na Grafu G1. Tyto výdaje ve sledovaném období 2017-2021 postupně narůstají, nicméně nárůst vykazuje snižující se tendenci (mezi roky 2017 a 2018 činil nárůst cca 2,3 mld. Kč, mezi roky 2020-2021 pak již jen cca 0,6 mld. Kč), což je pozitivní trend naznačující, že náklady na VaVaI by se mohly v čase snižovat a tím se efektivita VaVaI v ČR zvyšovat.

Pokud se podíváme na institucionální výdaje na VaVaI z pohledu jednotlivých institucí (viz Grafy G2 a G3, Tabulky T1 až T4), pak zdaleka nejvíce čerpalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (roční průměr cca 9,31 mld. Kč, což představuje cca 51,3 % z celkových institucionální výdajů na VaVaI), s odstupem pak následovala pracoviště Akademie věd ČR (roční průměr cca 6,11 mld. Kč, cca 33,7 % z výdajů). Zbylých cca 20 % institucionální výdajů na VaVaI si rozdělily ostatní instituce. Mezi těmito za zmínku stojí Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo průmyslu a obchodu. Tato ministerstva se ročně podělila průměrně o cca 4 % z celkových institucionální výdajů na VaVaI.

Jako na zvláštní anomálii lze z pohledu Ministerstvo průmyslu a obchodu poukázat na rok 2019, kdy oproti ročnímu průměru cca 2,9 % vzrostla v tomto roce tato hodnota náhle a jednorázově na 5,7 % z celkových institucionální výdajů na VaVaI.

Údaje byly převzaty z Analýzy výzkumu a vývoje v České republice, kterou s roční frekvencí připravuje Úřad vlády ČR a která popisuje stav VaVaI v ČR. Údaj je stanoven z Web of Science InCites pro publikace typu 'article', 'review', 'letter','proceedings paper'. Vzhledem k tomu, že v uvedené databázi došlo k aktualizaci údajů, byly s jejich využitím zpětně vypočteny i hodnoty indikátoru v předcházejících letech.

V roce 2023 nebyla data aktualizována.

Údaje byly převzaty z Analýzy výzkumu a vývoje v České republice, kterou s roční frekvencí připravuje Úřad vlády ČR a která popisuje stav VaVaI v ČR. Údaj je stanoven z Web of Science InCites pro publikace typu 'article', 'review', 'letter','proceedings paper'. Vzhledem k tomu, že v uvedené databázi došlo k aktualizaci údajů, byly s jejich využitím zpětně vypočteny i hodnoty indikátoru v předcházejících letech.

V roce 2023 nebyla data aktualizována.

Údaje byly převzaty z Analýzy výzkumu a vývoje v České republice, kterou s roční frekvencí připravuje Úřad vlády ČR a která popisuje stav VaVaI v ČR. Údaj je stanoven z Web of Science InCites pro publikace typu 'article', 'review', 'letter','proceedings paper'. Vzhledem k tomu, že v uvedené databázi došlo k aktualizaci údajů, byly s jejich využitím zpětně vypočteny i hodnoty indikátoru v předcházejících letech.

V roce 2023 nebyla data aktualizována.

Údaje byly převzaty z Analýzy výzkumu a vývoje v České republice, kterou s roční frekvencí připravuje Úřad vlády ČR a která popisuje stav VaVaI v ČR. Hodnota v roce 2021 byla stanovena jako počet ERC grantů získaný v dosavadním průběhu H2020 z údajů v databázi eCORDA z května 2021. Hodnota indikátoru s časem narůstá, neboť narůstá i celkový počet projektů řešených v programů H2020. Hodnota by proto měla být porovnávána se součtem za všechny členské státy EU (hodnota indikátoru pro EU-28 v září 2020 činila 6,37).

V roce 2023 nebyla data aktualizována.

Údaje byly převzaty z Analýzy výzkumu a vývoje v České republice, kterou s roční frekvencí připravuje Úřad vlády ČR a která popisuje stav VaVaI v ČR. Hodnota v roce 2021 byla stanovena jako počet účastí v dosavadním průběhu H2020 z údajů v databázi eCORDA z května 2021. Do výpočtu byly zahrnuty běžící a ukončené projekty (tj. byly vyloučeny projekty v přípravě a zastavené projekty). V údajích nejsou zahrnuti účastníci, kteří se projektů účastnili jako třetí strany. Hodnota indikátoru s časem narůstá, neboť narůstá i celkový počet projektů řešených v programů H2020. Hodnota by proto měla být porovnávána se součtem za všechny členské státy EU (hodnota indikátoru pro EU-28 v květnu 2021 činila 61,2).

V roce 2023 nebyla data aktualizována.

Indikátor Attractive research systems zahrnuje tři ukazatele a měří mezinárodní konkurenceschopnost vědeckých a výzkumných systémů.  Měřené ukazatele jsou následující:

1. Mezinárodní vědecké publikace na milion obyvatel: ukazatel zaměřený na zjišťování vědecké produktivity a atraktivity v daných systémech prostřednictvím schopnosti tvorby mezinárodních vědeckých publikací.
2. Vědecké publikace mezi globálně 10 % nejcitovanějšími publikacemi: ukazatel je měřítkem efektivity výzkumného systému, protože se předpokládá, že vysoce citované publikace jsou více kvalitní.
3. Podíl zahraničních studentů doktorského studia na všech studentech doktorského studia: podíl zahraničních studentů odráží mobilitu studentů jako zdroje šíření znalostí, přilákání vysoce kvalifikovaných zahraničních doktorandů zajistí kontinuální přísun výzkumných pracovníků.

Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[2] meziročně podle žebříčku EIS 2023 a 2024 (viz Dashboard B09) v oblasti atraktivity výzkumného systému, pak platí, že ČR mezi silnými inovátory EU zůstává na posledním stupni pomyslného hodnotového žebříčku EU, pod průměrem EU.

^[1] Předběžný plánovaný termín oznamovaný každoročně na stránkách Evropské komise.

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2024: Belgie, Rakousko, Irsko, Lucembursko, Německo, Kypr, Estonsko a Francie.

Indikátor Finance and support monitoruje finanční podporu výzkumu a vývoje (VaV) v oblasti výdajů na VaV ve veřejném sektoru, výdajů na rizikový kapitál a vládní výdaje na podporu podnikatelského výzkumu a vývoje. Zahrnuje všechny výdaje na VaV ve vládním sektoru (GOVERD) a v sektoru vysokého školství (HERD). Dále je zahrnut soukromý kapitál získaný pro investice do společností a přímé vládní financování a vládní daňová podpora pro podnikový VaV. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[2] meziročně podle žebříčku EIS 2023 a 2024 (viz Dashboard B10) v oblasti finanční podpory VaV, pak platí, že ČR zůstává na šesté příčce na pomyslném hodnotícím žebříčku EU, pod průměrem EU.

^[1] Předběžný plánovaný termín oznamovaný každoročně na stránkách Evropské komise.

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2024: Belgie, Rakousko, Irsko, Lucembursko, Německo, Kypr, Estonsko a Francie.

V rámci EIS jsou sledovány různé aspekty inovačních aktivit v podnikatelském sektoru. Jednou ze sledovaných dimenzí jsou Vazby (Linkages). Tato dimenze zahrnuje tři základní ukazatele:

1. Spolupráce mezi inovujícími podniky: ukazatel měří míru zapojení malých a středních podniků do inovační spolupráce a tok znalostí mezi veřejnými výzkumnými institucemi a podniky a mezi inovačními podniky navzájem; předpokladem je, že komplexní inovace, vyžaduje schopnosti využívat různé zdroje informací a znalostí a kapacit.
2. Spolupráce v oblasti výzkumu mezi soukromým a veřejným sektorem: tento ukazatel sleduje vazby mezi veřejným a soukromým sektorem v oblasti aktivního výzkumu, jejichž výsledkem jsou akademické publikace.
3. Mobilita pracovníků v oblasti vědy a techniky: ukazatel sleduje mobilitu pracovníků HRST mezi jednotlivými pracovními místy v průběhu roku, mobilita kvalifikovaných pracovníků ovlivňuje míru znalostí, které jsou jednou z klíčových hnacích sil inovací.

Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[2] meziročně podle žebříčku EIS 2023 a 2024 (viz Dashboard B11) v oblasti inovativní spolupráce a mobility pracovníků ve výzkumu, pak platí, že ČR zůstává mezi silnými inovátory EU na posledním stupni pomyslného hodnotového žebříčku EU, pod průměrem EU.

^[1] Předběžný plánovaný termín oznamovaný každoročně na stránkách Evropské komise.

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2024: Belgie, Rakousko, Irsko, Lucembursko, Německo, Kypr, Estonsko a Francie.

Základem pro rozvoj vědy a techniky je mimo jiné dostatečný počet studentů a absolventů přírodovědných a technických oborů na vysokých školách. Statistické údaje o nich vycházejí z mezinárodní klasifikace vzdělání ISCED 2013 (https://www.czso.cz/csu/czso/klasifikace-oboru-vzdelani-cz-isced-f-2013), kde jsou zahrnuti pod kódem 05 Přírodní vědy, matematika a statistika a 07 Technika, výroba a stavebnictví. Statistika studentů a absolventů přírodovědných a technických oborů čerpá primárně ze Sdružených informací matrik studentů (https://www.msmt.cz/vzdelavani/vysoke-skolstvi/sims-sdruzene-informace-matrik-studentu-1).

Data za vysokoškolské studenty a absolventy zahrnují bakalářský, navazující magisterský, magisterský a doktorský vzdělávací program. Počty studentů a absolventů jsou uvedeny ve fyzických osobách, tj. každý student je v konkrétním údaji zahrnut jen jednou, včetně studentů, kteří současně studují ve více studijních programech. Data jsou za veřejné a soukromé vysoké školy.

Celkový počet studentů v ČR vykazuje mezi roky 2018 a 2022 mírný nárůst (cca 2 %), přičemž výrazně vyšší je nárůst počtu studentů z ciziny (cca 18 %). Z hlediska oborů rostl počet českých i zahraničních studentů v oborech ICT a Přírodní vědy, matematika a statistika na veřejných i soukromých vysokých školách. Negativní trend je naopak patrný při sledování počtu českých i zahraničních studentů na veřejných i soukromých vysokých školách v oborech Technika, výroba a stavebnictví (viz Dashboard D1, Graf G1 až G4).

Celkový počet absolventů v ČR v oborech Technika, výroba a stavebnictví vykazuje mezi roky 2018 a 2022 poměrně významný pokles (cca 30 %). Počet absolventů oborů zaměřených na ICT vykazuje stagnaci. Obdobně je tomu u počtu absolventů cizinců na českých vysokých školách (viz Dashboard D1, Graf G5 až G8).

Podle definice OECD jsou zaměstnanci ve výzkumu a vývoji (zaměstnanci VaV) míněni výzkumní pracovníci, kteří provádějí přímo výzkum a vývoj, a dále pomocní, techničtí, administrativní a jiní pracovníci pracující na pracovištích výzkumu a vývoje v jednotlivých zpravodajských jednotkách. Mezi zaměstnance VaV patří i ti zaměstnanci, kteří obstarávají přímé služby k výzkumným a vývojovým činnostem, jako např. manažeři VaV, administrativní úředníci, sekretářky apod. Osoby zaměstnané ve VaV se sledují ve fyzických osobách na konci sledovaného období (ukazatel HC) a jako přepočtené osoby na plný roční úvazek věnovaný plně výzkumné a vývojové činnosti (ukazatel FTE). Dále se sledují podle sektorů provádění – podnikatelský, vládní, vysokoškolský a soukromý neziskový sektor. Podrobnosti k metodice sběru a zpracování dat jsou uvedeny zde.

V publikovaném Dashboardu D1 (viz Graf G1) sledujeme vývoj VaV zaměstnanců v České republice, a to v období let 2016-2022. Za pozitivní lze považovat skutečnost, že počet zaměstnanců VaV (ukazatel HC i FCE) v ČR rovnoměrně narůstá, přičemž mezi hraničními roky 2016 a 2022 dochází k nárůstu FCE o cca 30 procentních bodů. Co se týká rozložení zaměstnanců VaV v jednotlivých sektorech, zdaleka nejvíce (dle FTE) je jich v podnikatelském sektoru (v roce 2022 cca 51 tis. FTE), nejméně pak v sektoru vládním (v roce 2022 cca 14 tis. FTE). Mezi měřením v roce 2016 a roce 2022 došlo v podnikatelském sektoru k navýšení o cca 38 procentních bodů, ve vysokoškolském sektoru o cca 62 procentních bodů a ve vládním sektoru o cca 8 procentních bodů.

Provedeme-li srovnání počtu VaV zaměstnanců v ČR a u silných inovátorů EU^[1] dle průměru FTE na 1000 obyvatel za sledované období 2016-2022, pak platí, že nejlépe je na tom Rakousko (hodnota 9,28), nejhůře pak Kypr (hodnota 2,19). Česká republika se s hodnotou 7,32 nachází v průměru mezi silnými inovátory, poměrně významně nad průměrem EU27.

^[1] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2023: Irsko, Lucembursko, Rakousko, Německo, Kypr a Francie.

Statistika ICT odborníků^[1] sleduje počty, složení a příjmy osob, které se profesně věnují informačním a komunikačním technologiím.  Na rozdíl od řady dalších profesí je pro ICT odborníky specifické především to, že jsou rozptýleni napříč hospodářskými odvětvími.

Nejvyšší podíl na počtu zaměstnaných v ČR (viz Dashboard D1, Grafy G1 a G2) vykazují Analytici a vývojáři softwaru a počítačových aplikací (1,5 %), kteří vykazují také dlouhodobě stabilní nárůst podílu. Významné zastoupení mají také Technici provozu a uživatelské podpory ICT (1,2 %) a Specialisté v oblasti databází a počítačových sítí (0,6 %). Co se týká regionálního rozložení, ICT odborníci jsou nejvíce zastoupeni v Praze (65,24 tis. fyzických osob), kterou poměrně s velkým odstupem následuje Jihomoravský kraj (32,21 tis. fyzických osob) a Středočeský kraj (30,44 tis. fyzických osob).

Statistika specialistů v oblasti vědy a techniky zjišťuje počty, složení a příjmy osob, které se profesně zabývají některou z daných oblastí. Zkoumaní specialisté jsou značně heterogenní skupinou zahrnující široké spektrum profesí a zaměření.

Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Od roku 2012 je možné sledovat růst počtu specialistů v oblasti vědy a techniky u většiny sledovaných ukazatelů. Nejvýraznější dominanci je možné sledovat z hlediska:

• oborů u specialistů v oblasti výroby a stavebnictví
• kraje bydliště v Praze a s výraznějším odstupem v Jihomoravském kraji
• ekonomické činnosti zaměstnavatelů v oborech průmysl a stavebnictví a také v profesních, vědeckých a technických činnostech
• nejvyššího dosaženého vzdělání u doktorského a magisterského stupně vzdělání
• pohlaví u mužské populace
• věku u mladších skupin obyvatelstva, tj. do 44 let věku

Bližší podrobnosti je možné sledovat v přiloženém Grafu C04.

Po úspěšném ukončení magisterského či navazujícího magisterského programu mohou studenti dále pokračovat ve studiu doktorského programu (obvykle tří až čtyřletého), které je již více zaměřené na vědeckou činnost a po jehož dokončení získávají studenti titul Ph.D. či Th.D. Tento indikátor je věnován zastoupení zahraničních studentů doktorských studií na všech doktorandech.

Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

V ČR studuje v posledních třech letech více než 20 tisíc studentů doktorského studia. Dominantně jsou zastoupeny technické obory a studia přírodních věd. Zajímavé ovšem je, že počet doktorandů technických oborů již dlouhodobě setrvale klesá. Zahraničních doktorandů studuje v ČR v posledních 3 letech přes 5 tisíc. Z hlediska vývoje jejich počtu je patrný jejich kontinuální růst. Kontinuální je také růst podílu zahraničních doktorandů.

Bližší podrobnosti je možné sledovat v přiloženém dashboardu.

Statistika technologicky vyspělého průmyslu a služeb náročných na znalosti (někdy označovaná jednoduše jako „statistika vyspělých technologií“) zahrnuje údaje o hospodářství, zaměstnanosti a vědě, technologii a inovacích (science, technology and innovation – STI), které popisují zpracovatelský průmysl a odvětví služeb nebo obchodované produkty v členění podle technologické náročnosti. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li zaměstnanost ve znalostně inteznivních činnostech v ČR a u silných inovátorů EU^[1] (viz Graf C06), pak platí, že Česká republika se dlouhodobě nachází na posledním místě. Nejlépe jsou na tom Lucembursko, Irsko a Francie.

Ukazatel měří podíl výzkumníků a pracovníků ve výzkumu a vývoji (výzkumníci a pracovníci VaV) v členění podle následujících institucionálních sektorů: podnikatelský sektor (business enterprise – BES), vládní sektor (government – GOV), vysokoškolský sektor (higher education – HES), sektor soukromých neziskových organizací (private non-profit – PNP). Údaje jsou uvedeny v ekvivalentech přepočteného plného úvazku (FTE) jako podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva („pracovní síla“).^[1]

Pokud se zaměříme na vývoj podílu výzkumníků a pracovníků VaV v podnikatelském sektoru na celkové zaměstnanosti přepočtené na plné pracovní úvazky (FTE) v ČR (viz Dashboard D1, Graf 1), pak platí, že tento podíl v období od roku 2015 do roku 2022 neustále narůstá. 

Srovnáme-li podíl výzkumníků a pracovníků VaV v podnikatelském sektoru v ČR a u silných inovátorů EU^[2], pak platí, že Česká republika se v roce 2022 nacházela v jejich průměru, mírně nad průměrem států EU.

Údaje byly převzaty z Analýzy výzkumu a vývoje v České republice, kterou s roční frekvencí připravuje Úřad vlády ČR a která popisuje stav VaVaI v ČR.

V roce 2023 nebyla data aktualizována.

Jedná se o indikátor převzatý z dokumentu Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+, který je v gesci Úřadu vlády ČR. 

V letech 2022 a 2023 nebyla data k uvedenému indikátoru k dispozici.

Jedná se o indikátor převzatý z dokumentu Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+, který je v gesci Úřadu vlády ČR.

V letech 2022 a 2023 nebyla data k uvedenému indikátoru k dispozici.

Indikátor Human resources monitoruje absolventy doktorského studia v přírodovědných, technických, inženýrských a matematických oborech (STEM), lidi ve věku 25-34 let s ukončeným vysokoškolským vzděláním a populaci ve věku 25-64 let zapojenou do aktivit celoživotního vzdělávání. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[2] meziročně podle žebříčku EIS 2023 a 2024 (viz Dashboard C11) v oblasti pracovníků pro výzkum, pak platí, že ČR zůstává mezi silnými inovátory EU na posledním stupni pomyslného hodnotového žebříčku EU, pod průměrem EU.

^[1] Předběžný plánovaný termín oznamovaný každoročně na stránkách Evropské komise.

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2024: Belgie, Rakousko, Irsko, Lucembursko, Německo, Kypr, Estonsko a Francie.

Indikátor monitoruje zaměstnanost v činnostech náročných na znalosti v podnikatelských odvětvích a zaměstnanost v inovativních podnicích. Činnosti náročné na znalosti poskytují služby přímo spotřebitelům, jako jsou telekomunikace, a poskytují vstupy pro inovativní činnosti jiných firem ve všech odvětvích hospodářství. Inovace v podnicích má hluboký dopad na zaměstnatelnost pracovníků, ukazují se jako zvláště důležité v době ekonomické recese. Přestože vysoce kvalifikovaní zaměstnanci jsou recesí postiženi méně než zaměstnanci s nízkou kvalifikací, je pozorován výrazný pozitivní efekt i u nízkokvalifikovaných zaměstnanců v inovativních firmách. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[2] meziročně podle žebříčku EIS 2023 a 2024 (viz Dashboard C12) v oblasti zaměstnanosti v činnostech náročných na znalosti a v inovativních podnicích, pak platí, že se ČR mezi silnými inovátory EU ocitá na posledním stupni pomyslného hodnotového žebříčku EU, mírně nad průměrem EU.

^[1] Předběžný plánovaný termín oznamovaný každoročně na stránkách Evropské komise.

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2024: Belgie, Rakousko, Irsko, Lucembursko, Německo, Kypr, Estonsko a Francie.

U tohoto ukazatele se zaměříme zejména na to, jaké je využití internetu z pohledu českých firem. V roce 2023 mělo pevné připojení k celosvětové síti 93 % českých firem s deseti a více zaměstnanci. Zásadním se tedy nestává to, zda je firma k internetu vůbec připojena, ale spíše to, prostřednictvím jaké technologie je připojena a jakou rychlostí. Může jít např. o připojení prostřednictvím DSL technologie, optických vláken, datového okruhu od telekomunikačních operátorů, o pevné externí bezdrátové připojení či připojení prostřednictvím kabelové televize. Podrobnosti k metodice sběru a zpracování dat ČSÚ jsou uvedeny zde.

V publikovaném Dashboardu D1 sledujeme firmy používající pevné připojení k internetu, přičemž hodnoty v jednotlivých grafech ukazují procentní podíl na celkovém počtu firem v dané velikosti. U všech velikostních kategorií pozorujeme mezi roky 2022 a 2023 nárůst připojení s rychlostí alespoň 100Mbit/s, nejvyšší nárůst je pak u středně velkých podniků, což lze považovat za pozitivní faktor. Nejvyšší míru využití rychlého internetu (75 %) vykazují v roce 2023 velké podniky. Pokud se zaměříme na odvětvové skupiny (hodnoty v grafech ukazují procentní podíl na celkovém počtu firem v dané odvětvové skupině), pak platí, že mezi roky 2022 a 2023 zdaleka nejvyšší nárůst rychlého internetového připojení vykazují skupiny D a E (VÝROBA A ROZVOD ENERGIE, PLYNU A VODY). Zdaleka nejvyšší míru využití rychlého internetu (72 %) vykazuje v roce 2023 logicky skupina J - INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ ČINNOSTI. Významně využívá rychlého internetu (56 %) v tomtéž roce, a také celkem logicky, skupina M - PROFESNÍ, VĚDECKÉ A TECHNICKÉ ČINNOSTI.

The Digital Economy and Society Index (DESI)

Dále se na problematiku využívání rychlého internetu v ČR podíváme širší optikou mezinárodního srovnávacího ukazatele pro digitální ekonomiku a společnost, tzv. indexu DESI^[1] (The Digital Economy and Society Index), kdy se zaměříme na domácnosti. V souladu s politickým programem digitální dekády 2030 je od roku 2023 index DESI začleněn do zprávy o stavu digitální dekády a používá se ke sledování pokroku při plnění digitálních cílů EU. Provedeme-li tedy srovnání procentního podílu domácností využívajících rychlého internetu pomocí indexu DESI v ČR a u silných inovátorů EU^[2] (viz Dashboard D2), pak platí, že pevné širokopásmové připojení alespoň 100 Mbps má v ČR zajištěno 31,0 % domácností. Tato hodnota je hluboce pod průměrem EU (55,1 % domácností) a mezi silnými inovátory EU se ČR v tomto ukazateli nachází na třetím místě od konce. Pevné širokopásmové připojení alespoň 1 Gbps má v ČR zajištěno 1,3 % domácností. Tato hodnota je opět hluboce pod průměrem EU (13,8 % domácností) a mezi silnými inovátory EU se ČR i v tomto ukazateli nachází mezi posledními (čtvrté místo od konce). Pokud se zaměříme na celkové pokrytí 5G sítěmi, které má v ČR zajištěno 94,6 % domácností (hodnota je mírně nad průměrem EU (89,3 %) a v průměru mezi silnými inovátory EU. Pozitivní je, že mezi roky 2021 a 2022 došlo u tohoto ukazatele v ČR k razantnímu nárůstu (o 33,2 %).

^[1] Odkaz: https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/desi

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2024: Belgie, Rakousko, Irsko, Lucembursko, Německo, Kypr, Estonsko a Francie.

V souvislosti s rozšiřováním nových či vylepšením stávajících technologií používaných pro přístup k internetu, roste i smluvně stanovená rychlost stahování dat u pevného internetového připojení používaného v podnicích. Je udávaná v megabitech za sekundu (Mbit/s) a v dalším textu je zjednodušeně nazývána rychlostí internetového připojení. V evropském žebříčku podniků s připojením k internetu rychlostí 100 Mbit/s a vyšší, se firmy v Česku v roce 2021 umístily hluboko pod průměrem EU27. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Na základě zpracování dat (viz Dashboard D1) lze konstatovat, že připojování firem k internetu v ČR prudce narůstá. Logicky se to týká zejména firem, jejichž činnost je zaměřena na skupinu Informační a komunikační činnosti – J (58–63). Podniky zaměřené na Zpracovatelský průmysl C (10-33) se v tomto ukazateli nacházejí pod průměrem, nicméně za pozitivní lze považovat skutečnost, že i u těchto podniků dochází k nárůstu, a to u obou rychlostí připojení (30 Mbit/s i 100 Mbit/s). Přelomovým se zdá být zejména období mezi roky 2019 a 2020, kdy došlo ke skokovému navýšení na cca dvojnásobnou hodnotu (viz Dashboard D1, Grafy G3 a G4). Pravděpodobnou příčinou tohoto jevu je vliv nastupující pandemie Covidu 19.

Jedná se o indikátor převzatý z dokumentu Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+, který je v gesci Úřadu vlády ČR.

V letech 2022 a 2023 nebyla data k uvedenému indikátoru k dispozici.

Jedná se o indikátor převzatý z dokumentu Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+, který je v gesci Úřadu vlády ČR.

V letech 2022 a 2023 nebyla data k uvedenému indikátoru k dispozici.

Jedná se o indikátor převzatý z dokumentu Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+, který je v gesci Úřadu vlády ČR. 

V letech 2022 a 2023 nebyla data k uvedenému indikátoru k dispozici.

Robot je stroj/zařízení pracující na principu senzorů (čidel) a snímačů. Je automaticky řízený, opětovně programovatelný, může být buď pevně upevněn na místě, nebo je mobilní. Průmyslový robot je stroj, který má programovatelný řídicí systém a provádí činnosti, které lze měnit na základě programu. Většina průmyslových robotů funguje jako robotické rameno s pevnou základnou. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li využívání robotiky v podnicích ve Zpracovatelském průmyslu v roce 2018 a 2022 (viz Dashboard D06a, Graf G1) vidíme, že jejich podíl zůstává prakticky zachován (15,6 % vs. 16,6 %), Dominantní využití této technologie je především u velkých podniků s více než 250 zaměstnanci, kdy robotiku využívají takřka dvě třetiny firem (64,3 %). Z hlediska odvětví (viz Graf G2) se ve Zpracovatelském průmyslu robotika využívá především v Automotive (42,8 %) a Gumárenském průmyslu a výrobě plastů (30,4 %). Provedeme-li srovnání podílu podniků využívajících robotiku v ČR a u silných inovátorů EU^[1] (viz Graf G3), pak platí, že se ČR v tomto ukazateli nachází s hodnotou 16,0 % (stejnou hodnotu má průměr EU) v jejich průměru.  

^[1] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2024: Belgie, Rakousko, Irsko, Lucembursko, Německo, Kypr, Estonsko a Francie.

Technologie 3D tisku je proces tvorby trojrozměrných hmotných objektů na 3D tiskárně. 3D objekty jsou tvořeny zpravidla vrstvu po vrstvě, postupným přidáváním souvislých vrstev materiálu (nejčastěji jde o termoplasty, kovy či pryskyřice), podle digitální předlohy. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li využívání 3D tisku v podnicích ve Zpracovatelském průmyslu v roce 2017 a 2022 (viz Dashboard D06b, Graf G1) vidíme, že jejich podíl stoupl téměř dvojnásobně (ze 7,6 % na 15,0 %), Dominantní využití této technologie je především u velkých podniků s více než 250 zaměstnanci, kdy 3D tisku využívá více než polovina firem (52,1 %). Z hlediska odvětví (viz Graf G2) se ve Zpracovatelském průmyslu 3D výrobky tisknou a využívají především v Elektronickém průmyslu (48,8 %), Automotive (34,7 %), Elektronickém průmyslu (30,9 %) a Strojírenském průmyslu (27,3 %). Provedeme-li srovnání podílu podniků využívajících 3D tisk v ČR a u silných inovátorů EU^[1] (viz Graf G3), pak platí, že se ČR v tomto ukazateli nachází s hodnotou 12,9 % v jejich průměru, mírně nad průměrem EU (11,6 %).  

^[1] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2024: Belgie, Rakousko, Irsko, Lucembursko, Německo, Kypr, Estonsko a Francie.

Používání placených cloudových služeb znamená, že firmy používají nástroje, programy, servery nebo třeba úložný prostor, které koupily od poskytovatelů cloudu a tyto služby využívají přes internet. Výhodou cloudových aplikací je, že se nemusí nikde instalovat ani stahovat, k jejich používání stačí pouze webový prohlížeč a jsou přístupné z jakéhokoli zařízení a v jakémkoli místě s přístupem k internetu. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li používání placených cloudových služeb v podnicích v České republice v roce 2017 a 2023 (viz Dashboard D1, Graf G1) vidíme, že jejich podíl stoupl více než dvojnásobně (z 22,0 % na 47,1 %), Dominantní využití této technologie je především u velkých podniků s více než 250 zaměstnanci, kdy v roce 2023 placené cloudové služby používalo takřka 8 z 10 velkých firem (78,9 %). Z hlediska odvětví (viz Graf G2) se používání placených cloudových služeb nejvíce prosazuje především v Telekomunikačních a IT činnostech (79,1 %), Cestovních agenturách a kancelářích (71,7 %) a Mediálních činnostech (70,9 %). Používání placených cloudových služeb ve firmách zaměřených na Zpracovatelský průmysl dosáhlo v roce 2023 hodnoty 45,7 %, což představuje průměr mezi sledovanými odvětvími v ČR, které tuto technologii používají.

The Digital Economy and Society Index (DESI)

Od roku 2014 sleduje Evropská komise digitální pokrok členských států EU prostřednictvím indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI)^[1]. V souladu s politickým programem digitální dekády 2030 je od roku 2023 je index DESI začleněn do zprávy o stavu digitální dekády a používá se ke sledování pokroku při plnění digitálních cílů EU. Provedeme-li srovnání vybraných ukazatelů DESI (s vazbou na RIS3 strategii) u ČR a u silných inovátorů EU^[3], pak platí, že cloud computing^[2] využívá v roce 2023 v ČR alespoň 35,2 % podniků. Tato hodnota je mírně nad průměrem EU (38,9 % podniků), na pomyslném srovnávacím žebříčku mezi silnými inovátory EU se ČR nachází na třetím místě od konce.

^[1] Odkaz: https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/desi

^[2] Podniky nakupující alespoň jednu z následujících služeb cloud computingu: hosting podnikové databáze, účetní softwarové aplikace, CRM software, computing power.

^[3] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2024: Belgie, Rakousko, Irsko, Lucembursko, Německo, Kypr, Estonsko a Francie.

Pokročilá analýza dat (data analytics) zahrnuje získávání informací z dat obrovského rozsahu (Big Data), jejichž uchování a zpracování přesahuje možnosti běžných prostředků podnikových informačních technologií. K pokročilé analýze dat se využívají speciální programy, jako jsou nástroje Business Intelligence, SQL, Tableau, Python, SAS, Apache Spark, Excel VBA apod. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li provádění pokročilé analýzy dat v podnicích v České republice v roce 2023 (viz Dashboard D1, Graf G1) vidíme, že dominantní využití této technologie je především u velkých podniků s více než 250 zaměstnanci, kdy v roce 2023 pokročilou analýzu dat prováděla více než polovina  velkých firem (51,5 %). Z hlediska odvětví (viz Graf G2) se provádění pokročilé analýzy dat nejvíce prosazuje především v Telekomunikačních a IT činnostech (38,5 %) a Mediálních činnostech (37,9 %). Provádění pokročilé analýzy dat ve firmách zaměřených na Zpracovatelský průmysl dosáhlo v roce 2023 hodnoty 20,3 %, což představuje průměr mezi sledovanými odvětvími v ČR, které tuto technologii používají.

The Digital Economy and Society Index (DESI)

Od roku 2014 sleduje Evropská komise digitální pokrok členských států EU prostřednictvím indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI)^[1]. V souladu s politickým programem digitální dekády 2030 je od roku 2023 je index DESI začleněn do zprávy o stavu digitální dekády a používá se ke sledování pokroku při plnění digitálních cílů EU. Provedeme-li srovnání vybraných ukazatelů DESI (s vazbou na RIS3 strategii) u ČR a u silných inovátorů EU^[2], pak platí, že analýzu velkých dat využívá v roce 2020 v ČR 9,1 % podniků. Tato hodnota je poměrně významně pod průměrem EU (14,2 % podniků) a na pomyslném srovnávacím žebříčku mezi silnými inovátory EU se ČR nachází na třetím místě od konce (viz Dashboard D2).

^[1] Odkaz: https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/desi

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2024: Belgie, Rakousko, Irsko, Lucembursko, Německo, Kypr, Estonsko a Francie.

Umělá inteligence (anglicky Artificial Intelligence, zkratka AI) jsou stroje, programy a systémy vytvořené za účelem efektivního provádění úkolů a usnadnění lidské práce. AI napodobuje funkci lidské inteligence a má potenciál se dále učit. Umožňuje strojům samostatně přemýšlet a rozhodovat. Využívá se např. k předpovídání vývoje událostí, v automatizaci procesů, při řízení podniků. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Srovnáme-li používání umělé inteligence v podnicích v České republice v roce 2021 a 2023 (viz Dashboard D1, Graf G1) vidíme, že se stav příliš nezměnil (navýšení o 1,4 %). Dominantní využití této technologie je především u velkých podniků s více než 250 zaměstnanci, kdy v roce 2023 používala technologie umělé inteligence více než čtvrtina velkých firem (28,4 %). Z hlediska odvětví (viz Graf G2) se technologie umělé inteligence nejvíce prosazují především v Telekomunikačních a IT činnostech (25,6 %) a s poměrně významným odstupem pak v Mediálních činnostech (13,1 %). Používání technologie umělé inteligence ve firmách zaměřených na Zpracovatelský průmysl dosáhlo v roce 2023 hodnoty 6,0 %, což představuje průměr mezi sledovanými odvětvími v ČR, které tuto technologii používají.

The Digital Economy and Society Index (DESI)

Od roku 2014 sleduje Evropská komise digitální pokrok členských států EU prostřednictvím indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI)^[1]. V souladu s politickým programem digitální dekády 2030 je od roku 2023 je index DESI začleněn do zprávy o stavu digitální dekády a používá se ke sledování pokroku při plnění digitálních cílů EU. Provedeme-li srovnání vybraných ukazatelů DESI (s vazbou na RIS3 strategii) u ČR a u silných inovátorů EU^[2], pak platí, že technologie umělé inteligence využívá v ČR 5,9 % podniků. Tato hodnota je poměrně významně pod průměrem EU (8,0 % podniků) a na pomyslném srovnávacím žebříčku mezi silnými inovátory EU se ČR nachází na čtvrtém místě od konce (viz Dashboard D2).

^[1] Odkaz: https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/desi

^[2] Státy EU se silným inovačním potenciálem dle EIS 2024: Belgie, Rakousko, Irsko, Lucembursko, Německo, Kypr, Estonsko a Francie.

Jedná se o indikátor převzatý z dokumentu Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+, který je v gesci Úřadu vlády ČR. 

V letech 2022 a 2023 nebyla data k uvedenému indikátoru k dispozici.

Souhrnná publikace: „Informační společnost v číslech“ se snaží přinést čtenářům v přehledné formě základní informace o rozvoji informační a digitální společnosti v České republice a v zemích EU prostřednictvím nejnovějších oficiálních statistických čísel o rozšíření a způsobu používání internetu a dalších informačních a komunikačních technologií (ICT) v jednotlivých oblastech společnosti. V rámci sledovaného indikátoru se zaměřujeme na oblast internetové bezpečnosti s ohledem na poskytování osobních údajů. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny zde.

Při sledování chování v populaci z hlediska internetové bezpečnosti (žádost o vymazání osobních údajů na internetu) je patrné, že o něco bezpečněji se v této oblasti chovají muži než ženy. Velký vliv na bezpečnost má věk osob a jejich vzdělání. Obecně platí, že čím starší občané jsou, tím rizikověji se na internetu chovají. Stejně tak platí, že rizikovější chování klesá se stupněm dosaženého vzdělání. Podrobnější informace je možné sledovat na přiloženém dashboardu.

Indikátor Celkové emise skleníkových plynů představuje celkové množství všech skleníkových plynů vypuštěných do atmosféry (bez zahrnutí LULUCF^[1] a se zahrnutím nepřímých emisí CO₂). Emise skleníkových plynů mají za následek skleníkový efekt, který vede k oteplování planety. Největší podíl na emisích má oxid uhličitý (CO₂), který k oteplování planety přispívá cca ze 70 %^[2]. Dalším důležitým skleníkovým plynem je i metan (CH₄). Mezi další významnější skleníkové plyny patří např. i oxid dusný (N₂O) a další fluorované plyny. Data jsou uvedena v jednotce Mt ekvivalentu CO₂. Jednotka CO₂ekv. vyjadřuje úhrnné množství více skleníkových plynů přepočtených na ekvivalentní množství CO₂. Při zvolené jednotce Mt CO₂ekv., se emise některých skleníkových plynů značně blíží nule.

Podíváme-li se na vývoj celkových emisí skleníkových plynů v horizontu od roku 2016 do roku 2021 (viz Dashboard D1, Graf G1), došlo k poklesu z 130,25 Mt CO₂ekv. na 119,04 Mt CO₂ekv., což je o cca 9 %. Ke znatelnějšímu meziročnímu poklesu celkových emisí dochází v roce 2020 (113,72 Mt CO₂ekv.), což je způsobené pravděpodobně vlivem celosvětové pandemie. Za sledované období je pak trend celkových emisí klesající.

Nejvýznamnějším antropogenním skleníkovým plynem je oxid uhličitý (viz Dashboard D1, Graf G2). Emise CO₂ pocházejí zejména ze spalování fosilních paliv, rozkladu uhličitanů při výrobě cementu, vápna, skla atd. V ČR k emisím oxidu uhličitého ze spalovacích procesů přispívají nejvíce tuhá paliva^[3]. V roce 2016 byl celkový úhrn emisí CO₂ bez LULUCF 106,66 Mt CO₂ekv., v roce 2021 pak 96,67 Mt CO₂ekv., což znamená pokles o cca 10 %. Pokles je způsoben především poklesem v odvětvích energetiky díky zavádění nových technologií apod.

Více informací o emisích skleníkových plynů zle nalézt na webu Fakta o klimatu nebo na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu.

Celkové roční emise jednotlivých států EU a jejich přepočet na obyvatele naleznete zde. 

Emise skleníkových plynů v EU podle sektorů naleznete zde. 

Indikátor Podíl OZE na výrobě elektřiny brutto představuje podíl celkového množství elektřiny vyrobené obnovitelnými zdroji na celkové výrobě elektřiny za daný rok ve svorkách generátoru^[1]. Tedy nezahrnuje vlastní spotřebu na výrobu elektřiny. V roce 2022 se v ČR dle Roční zprávy o provozu elektrizační soustavy ČR za rok 2022, kterou vydal Energetický regulační úřad (ERÚ), vyrobilo celkem 84 503,10 GWh elektřiny. Hlavním zdrojem elektřiny je v ČR stále hnědé uhlí (41 %), dalším výrazným producentem elektřiny jsou pak jaderné elektrárny Temelín a Dukovany (37 %), dále pak obnovitelné zdroje (12 %), zemní plyn (5 %), černé uhlí (3 %), přečerpávací (1 %) a ostatní plyny (1 %).

Podíváme-li se na vývoj podílu OZE na celkové výrobě elektřiny brutto (viz Dashboard D1, Graf G1), vidíme, že v roce 2016 se obnovitelné zdroje energie podílely na výrobě elektřiny 11,3 %, v roce 2022 pak tento podíl tvoří 12,4 %, tedy jde o nárůst 1,1 %. Za sledované období je vývoj podílu spíše stagnující.

Z hlediska podílu jednotlivých OZE na celkové výrobě elektřiny z OZE brutto (viz Dashboard D1, Graf G2) byla v roce 2022 nejvýznamnějším obnovitelným zdrojem biomasa (25,5 %), dále bioplyn (25,1 %), fotovoltaika (22,0 %), vodní energie (20,1 %), větrná energie (6,1 %) a biologicky rozložitelný komunální odpad BRKO (1,2 %). Oproti roku 2016 stoupl podíl biomasy na výrobě elektřiny z OZE z 22,0 % na 25,5 %, tedy o 3,5 %. Bioplyn se v roce 2016 podílel na výrobě z OZE celkem 27,7 %, takže došlo k poklesu o 2,6 %. Podíl fotovoltaiky pak klesl o 0,7 % a vodní energie o 1,2 %. Naopak nárůst zaznamenal podíl větrné energie, a to o 0,8 % a BRKO o 0,2 %.

Více informací o podílu zdrojů na výrobě elektřiny v EU a ve Spojeném království zde.                                                                                                                                       

Informace o tom, jak probíhá výroba a prodej elektřiny v EU také k dispozici zde.

Roční zpráva o provozu elektrizační soustavy České republiky pro rok 2022 k dispozici zde.

Indikátor Podíl energie z OZE na celkové konečné spotřebě energie představuje podíl celkového množství elektřiny vyrobené obnovitelnými zdroji na celkové spotřebě elektřiny v daný rok.

Dashboard D1, Graf G1 ukazuje podíl hrubé konečné spotřeby energie z OZE na celkové hrubé konečné spotřebě energií v ČR činil v roce 2021 podle mezinárodní metodiky výpočtu EUROSTAT – SHARES 17,7 %. V roce 2016 tento údaj vykazuje hodnotu 14,9 %. Za sledované období byl zaznamenán mírně rostoucí trend podílu energie z OZE na hrubé celkové konečné spotřebě energie, kdy došlo k růstu ukazatele o 2,8 %.

Dashboard D1, Graf G2 pak ukazuje hrubou konečnou spotřebu energie z OZE v jednotkách TJ. Na spotřebě elektřiny se OZE v roce 2021 podílely 15 %, na spotřebě v dopravě 7 % a na konečné spotřebě při vytápění 24 %. V počátečním roce sledovaného období, tj v roce 2016, se OZE na spotřebě elektřiny podílely 13,6 %. na spotřebě v dopravě 6,5 % a na konečné spotřebě při vytápění 19,9 %. Největší nárůst za sledované období tedy zaznamenal ukazatel podílu hrubé konečné spotřeby OZE na vytápění a chlazení, a to o 4,3 %.

Více informací včetně mezinárodního srovnání v dílčí statistické zprávě o využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE) zaměřenou na podíl OZE na hrubé konečné spotřebě energie, kterou zpracovalo Oddělení analýz a datové podpory koncepcí Ministerstva průmyslu a obchodu naleznete zde.

Materiálová stopa spotřeby udává množství primárních materiálů potřebných k uspokojení domácí konečné poptávky země a lze ji interpretovat jako zátěž životního prostředí spojenou se spotřebou materiálů. Materiálová stopa na hlavu popisuje průměrné využití materiálů pro domácí konečnou poptávku. Materiálová stopa je připisování globální těžby materiálu domácí konečné poptávce země. Celková materiálová stopa je součtem materiálové stopy pro biomasu, fosilní paliva, kovové rudy a nekovové minerály (sdg-data.cz, 2024).

Materiálová stopa na obyvatele (viz Dashboard D1, Graf G1) byla na začátku sledovaného období 16,69 t/obyvatele. V roce 2023 pak dosáhl tento indikátor hodnoty 17,34 t/obyvatele. Za sledované období tedy došlo k mírnému nárůstu, a to o 3,9 p. b. Výraznější výkyv indikátoru byl zaznamenán v roce 2020, kdy došlo k meziročnímu snížení hodnoty o 7,5 p. b., což bylo ovlivněno zpomalením ekonomiky v důsledku pandemie COVID-19. V dalším roce již následoval růst hodnoty na 18,25 t/obyvatele, což značí meziroční nárůst o 13,8 p. b. V následujících letech pak dochází k mírnému poklesu hodnoty. Materiálová stopa se v jednotlivých zemích Evropské unie liší (viz Dashboard D1, Graf G2). Nejméně vykazuje Malta, a to 6,65 t/obyvatele. Naopak největších hodnot dosahuje indikátor ve Finsku, a to 45,96 t/obyvatele. Vysoká úroveň oběhového hospodářství částečně vysvětluje nízkou hodnotu materiálové stopy například v Nizozemsku, které má druhou nejnižší materiálovou stopu v EU a také nejvyšší míru oběhového využití materiálů (European Environment Agency, 2023).

Materiálová stopa v Evropě zde.

Materiálová stopa vztažená na HDP ve světě zde.

Indikátor Produkce odpadů představuje celkový objem vlastní produkce odpadů v České republice, včetně produkce sekundárního odpadu (odpad ze zpracování odpadu)¹.

Celková produkce odpadů dosáhla v roce 2022 hodnoty 39,2 mil. tun meziročně tedy došlo k poklesu o cca 0,3 %. Podíváme-li se na celkovou produkci odpadů v horizontu od roku 2017 do roku 2022 (viz Dashboard D1, Graf G1), došlo k nárůstu z 34,7 mil. t na 39,2 mil. t, což je nárůst o přibližně 13 %. Za sledované období je trend produkce odpadu mírně rostoucí. K nejznatelnějšímu skoku hodnot došlo mezi lety 2017 a 2018, kdy byl zaznamenán meziroční nárůst produkce o přibližně 10 %.

Pokud se podíváme na podíl za sekce CZ-NACE na celkové produkci odpadů (viz Dashboard D1, Graf G2), tak vidíme, že stabilně největší podíl odpadů připadá na sekci Stavebnictví (v průměru 42 %). Další důležitou sekcí je Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení. Zde se podíl pohybuje průměrně kolem 16 %. U této sekce je třeba zmínit, že více než 70 % zde tvoří odpady produkované obcemi, tedy i odpady komunální. V průměru nad 10 % se pak pohybuje i odpad za sekce Zpracovatelský průmysl a Zásobování vodou; činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi.

Více o celkové produkci odpadů v České republice v roce 2022 naleznete zde.

Mezinárodní srovnání produkce odpadů v rámci EU naleznete zde.

Ukazatel Národní stupeň recyklace je definován jako množství materiálu recyklovaného v dané zemi plus množství vyvezeného materiálu k recyklaci minus dovezený materiál určený k recyklaci z celkového množství odpadu vyprodukovaného v dané zemi. Hlavním cílem v oblasti oběhového hospodářství je minimalizace produkce odpadu a maximalizace jeho recyklace.

Hodnoty Národního stupně recyklace představuje Dashboard D1, Graf G1. V počátečním roce sledování činilo množství recyklovaných materiálů 14 mil. t, což tvoří přibližně 41 % (hodnota Národního stupně recyklace) z celkové produkce odpadů. Množství recyklovaných materiálů bylo pak v roce 2021 celkem 17,1 mil. t, tj. přibližně 44 % z celkového objemu vyprodukovaných odpadů. Lze tedy konstatovat, že recyklace odpadů, tedy indikátor Národního stupně recyklace, má mírně rostoucí tendenci. Za sledované období došlo k růstu indikátoru přibližně o tři procentní body. 

Dashboard D1, Graf G2 ukazuje vývoj indikátoru Celková produkce odpadů a množství recyklovaných materiálů. Z grafu je patrné, že v rámci sledovaného období měly hodnoty celkové produkce odpadu rostoucí tendenci. Oproti roku 2017, kdy byla zaznamenána hodnota 34,6 mil. t, vzrostla tato hodnota v roce 2021 na úroveň 39,2 mil. t, jedná se tedy o nárůst o 13,3 %. Parciální pokles hodnoty je v rámci sledovaného období vidět pouze v roce 2019. 

Více informací včetně mezinárodního srovnání lze nalézt na stránkách Eurostatu zde, dále pak v dokumentu SDG indicator metadata zde.

Ukazatel Přímé hospodářské ztráty z živelních pohrom a technických havárií patří z hlediska cílů Mise mezi Naturogenní hrozby. Zobrazuje typy živelních událostí a z něj vyplývající výši plnění pojistných škod a plnění z pojištění majetku, které tyto živelní události způsobily a ovlivňují tak hrubý domácí produkt (HDP).

Výše škod je v členění podle jednotlivých typů živelních událostí: povodně, vichřice a krupobití, tíha sněhu. Znázorňuje také sumu těchto pojistných událostí v meziročním srovnání.

Nejvyšší podíl pojistného plnění připadá v celkovém součtu přehledu na vichřice a krupobití, nejmenší naopak na tíhu sněhu s ním spojenými újmami na majetku.

Pokud jde o povodně, které jsou na druhém místě v absolutních číslech, zde nacházíme dvě významně vyšší hodnoty. První je v roce 2010, kdy střední Evropu postihly povodně a záplavy (v květnu především severní Moravu a Slezsko, dále také Polsko, Slovensko a Maďarsko; v srpnu pak přišla povodeň na Lužické Nise, která zasáhla severní Čechy, konkrétně Liberecký a Ústecký kraj, dále německé Sasko, a také jihozápadní Polsko). Druhá a absolutně nejvyšší hodnota za sledované období a typ povodně připadá na rok 2013 a přelom května a června, kdy zejména do středních Čech přišla první vlna, následovaná druhou vlnou na severozápadě a severovýchodě Čech, později také v jižních Čechách a třetí odtoková vlna, která proběhla ke konci června v severočeských horských oblastech Krkonoš, Jizerských hor a na území Českomoravské vrchoviny. Synoptickou příčinou povodní roku 2013 dle zprávy ČHMÚ byla tlaková níže, která se vyskytovala nad střední Evropou a přinášela nad oblast Čech, Saska, Bavorska a Rakouska intenzivní srážky postupující na okluzní frontě od severu k jihu.

Výrazně vyšší odlišnou hodnotu od ostatních let ve sledovaném období má u typu tíha sněhu rok 2006, kdy od ledna zasáhla sněhová kalamita v podstatě všechny kraje ČR.

Zdroje dat:

SDG DATA, MŽP zde.

CENIA zde.

Ukazatel Průměrná roční teplota patří z hlediska cílů Mise mezi Naturogenní hrozby. Zobrazuje měření průměrné roční teploty, která ovlivňuji jak průmysl, tak obchod, ale zejména zemědělství. V této souvislosti patří také mezi důležité ovlivňující faktory hrubého domácího produktu (HDP).

Teplota přirozeně závisí na regionu, jiná je v nížinách na jihu ČR a jiná v horských oblastech.

Zemské podnebí nikdy nebylo zcela stálé a stabilní. Změny probíhaly a probíhají v průběhu celé historie. Byla teplejší období a jindy chladnější, části pevniny byly pokryté ledovci nebo pouštěmi a jejich množství a rozložení vždy velmi kolísalo. Podnebí na Zemi bylo vždy utvářeno astronomickými a geografickými faktory, v posledních několika staletích se dalším významným faktorem stal člověk a jeho činnost. Průmyslová výroba spolu se změnami struktury a využití krajiny a ovlivňování vodních zdrojů přispívá ke změnám počasí.

Z přehledu ukazatele je vidět mírně stoupající trend průměrné hodnoty. Měření od roku 1961 jsou zaznamenávána na vícero stanicích.

Kombinace průměrné teploty vzduchu v Česku za období 1961 - 2023 ukazuje na vývoj a změny, ke kterým došlo. V průměru stoupla na území Česka teplota jen o 2,03 °C, regionálně jsou rozdíly a změny i větší. Zároveň je vidět také posun areálů se stejnou teplotou, na což dnes reaguje naše flóra a fauna.

Indikátor Celkové emise skleníkových plynů představuje celkové množství všech skleníkových plynů vypuštěných do atmosféry (bez zahrnutí LULUCF^[1] a se zahrnutím nepřímých emisí CO₂). Emise skleníkových plynů mají za následek skleníkový efekt, který vede k oteplování planety. Největší podíl na emisích má oxid uhličitý (CO₂), který k oteplování planety přispívá cca ze 70 %^[2]. Dalším důležitým skleníkovým plynem je i metan (CH₄). Mezi další významnější skleníkové plyny patří např. i oxid dusný (N₂O) a další fluorované plyny. Data jsou uvedena v jednotce Mt ekvivalentu CO₂. Jednotka CO₂ekv. vyjadřuje úhrnné množství více skleníkových plynů přepočtených na ekvivalentní množství CO₂. Při zvolené jednotce Mt CO₂ekv., se emise některých skleníkových plynů značně blíží nule.

Podíváme-li se na vývoj celkových emisí skleníkových plynů v horizontu od roku 2016 do roku 2021 (viz Dashboard D1, Graf G1), došlo k poklesu z 130,25 Mt CO₂ekv. na 119,04 Mt CO₂ekv., což je o cca 9 %. Ke znatelnějšímu meziročnímu poklesu celkových emisí dochází v roce 2020 (113,72 Mt CO₂ekv.), což je způsobené pravděpodobně vlivem celosvětové pandemie. Za sledované období je pak trend celkových emisí klesající.

Nejvýznamnějším antropogenním skleníkovým plynem je oxid uhličitý (viz Dashboard D1, Graf G2). Emise CO₂ pocházejí zejména ze spalování fosilních paliv, rozkladu uhličitanů při výrobě cementu, vápna, skla atd. V ČR k emisím oxidu uhličitého ze spalovacích procesů přispívají nejvíce tuhá paliva^[3]. V roce 2016 byl celkový úhrn emisí CO₂ bez LULUCF 106,66 Mt CO₂ekv., v roce 2021 pak 96,67 Mt CO₂ekv., což znamená pokles o cca 10 %. Pokles je způsoben především poklesem v odvětvích energetiky díky zavádění nových technologií apod.

Více informací o emisích skleníkových plynů zle nalézt na webu Fakta o klimatu nebo na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu.

Celkové roční emise jednotlivých států EU a jejich přepočet na obyvatele naleznete zde. 

Emise skleníkových plynů v EU podle sektorů naleznete zde. 

[1] LULUCF (Land Use, Land Use Change and Forestry) je sektorem využívání krajiny, změny ve využití krajiny a lesnictví.

[2] Více informací k podílu jednotlivých plynů na oteplování planety zde.

[3] Více informací o emisích CO₂ a emisích obecně zde.

Indikátor Podíl energie z OZE na celkové konečné spotřebě energie představuje podíl celkového množství elektřiny vyrobené obnovitelnými zdroji na celkové spotřebě elektřiny v daný rok.

Dashboard D1, Graf G1 ukazuje podíl hrubé konečné spotřeby energie z OZE na celkové hrubé konečné spotřebě energií v ČR činil v roce 2021 podle mezinárodní metodiky výpočtu EUROSTAT – SHARES 17,7 %. V roce 2016 tento údaj vykazuje hodnotu 14,9 %. Za sledované období byl zaznamenán mírně rostoucí trend podílu energie z OZE na hrubé celkové konečné spotřebě energie, kdy došlo k růstu ukazatele o 2,8 %.

Dashboard D1, Graf G2 pak ukazuje hrubou konečnou spotřebu energie z OZE v jednotkách TJ. Na spotřebě elektřiny se OZE v roce 2021 podílely 15 %, na spotřebě v dopravě 7 % a na konečné spotřebě při vytápění 24 %. V počátečním roce sledovaného období, tj v roce 2016, se OZE na spotřebě elektřiny podílely 13,6 %. na spotřebě v dopravě 6,5 % a na konečné spotřebě při vytápění 19,9 %. Největší nárůst za sledované období tedy zaznamenal ukazatel podílu hrubé konečné spotřeby OZE na vytápění a chlazení, a to o 4,3 %.

Více informací včetně mezinárodního srovnání v dílčí statistické zprávě o využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE) zaměřenou na podíl OZE na hrubé konečné spotřebě energie, kterou zpracovalo Oddělení analýz a datové podpory koncepcí Ministerstva průmyslu a obchodu naleznete zde.

Složený index měří výkon podle 114 dílčích indikátorů, které dle WEF ovlivňují konkurenceschopnost ekonomiky. Skóre zemí je založeno především na kvantitativních zjištěních od mezinárodně uznávaných agentur (Mezinárodní měnový fond, Světová zdravotnická organizace apod.) s přidáním kvalitativních hodnocení od ekonomických a sociálních specialistů.

V roce 2019 dosahuje index konkurenceschopnosti pro ČR^[1] hodnoty 71, což ji řadí na 32. místo z celkových 141 hodnocených zemí. ČR se tak umístila v porovnání se silnými inovátory EU^[2] za Rakouskem a Irskem (21. resp. 24. místo) a Francie je pak významně před ČR (15. místo). Celkově oproti roku 2018 si ČR v žebříčku GCI pohoršila o 3 místa.

Podle hodnocení WEF lze za „slabší“ místa v ČR považovat následující oblasti: 

• 7. pilíř: Tržní prostředí (55 místo) – index hodnotí do jaké míry země poskytuje rovné podmínky pro účast společností na jejích trzích. Posuzuje se otevřenost vůči zahraničním firmám a míry narušení tržních podmínek.
• 8. pilíř: Pracovní trh (48 místo) – index hodnotí flexibilitu trhu práce (využívání a reorganizace lidských zdrojů, práce s talenty).
• 5. pilíř: Zdravá populace (48 místo) – index hodnotí očekávanou střední délku života, průměrný počet let, po které může jedinec očekávat, že bude žít v dobrém zdravotním stavu (Healthy Life Expectancy, zkr. HALE).
• 9. pilíř: Finanční systém (47 místo) – index hodnotí zejména stabilitu finančního systému a dostupnost úvěrových, kapitálových, dluhových, pojišťovacích a jiných finančních produktů.

Naopak lépe je na tom ČR podle WEF v následujících oblastech:

• 4. pilíř: Makroekonomická stabilita (1 místo) – posuzuje se úroveň inflace a udržitelnost fiskální politiky.
• 2. pilíř: Infrastruktura (20 místo) – index hodnotí kvalitu a rozšíření dopravní infrastruktury (silnice, železnice, vodní a letecká doprava) a infrastruktury veřejných služeb.

Srovnáme-li umístění ČR a výše zmíněných silných inovátorů EU podle žebříčku GCI 2019 (viz Graf V01), pak platí, že ČR v oblastech zaměřených na tržní prostředí, pracovní trh, zdravou populaci a na finanční systém významně zaostává za Rakouskem a Irskem.

Hrubá přidaná hodnota (HPH) představuje nově vytvořenou hodnotu, kterou získávají institucionální jednotky z používání svých výrobních kapacit. Je stanovena jako rozdíl mezi celkovou produkcí, oceněnou v základních cenách a mezi-spotřebou, oceněnou v kupních cenách. Počítá se za odvětví nebo za institucionální sektory / sub-sektory. Souhrn hrubé přidané hodnoty za všechna odvětví v národním hospodářství nebo za všechny institucionální sektory /sub-sektory plus čisté daně z produktů představuje hrubý domácí produkt. Odkaz na zdroj zde.

Pokud se zaměříme na HPH v ČR (viz Dashboard D1), došlo mezi roky 2016 a 2021 k nárůstu tohoto ukazatele o cca 24 %, což lze považovat za pozitivní. Nejvyšší míru HPH vykazují sektory Průmysl, těžba a dobývání (NACE skupiny B+C+D+E), Obchod, doprava, ubytování a pohostinství (NACE skupiny G+H+I) a Veřejná správa a obrana, vzdělávání, zdravotní a sociální péče (NACE skupiny O+P+Q). Podle dat z monitoringu Národní RIS3 strategie za období 2015-2023 platí, že nejvíce v operačních programech podpořenými aplikačními odvětvími RIS3 byly Digitální ekonomika a digitální obsah (NACE skupiny G+J+M+N) a Strojírenství-mechatronika (NACE skupina C). Lze tedy konstatovat, že výzkum realizovaný v rámci Národní RIS3 strategie je realizován v sektorech C – Zpracovatelský průmysl, G – Velkoobchod a maloobchod, J – Informační a komunikační činnosti, které vykazují vysokou hrubou přidanou hodnotou (HPH).

Pokud provedeme srovnání hodnot HPH (Hrubá přidaná hodnota) pro jednotlivé sektory na počet zaměstnanců jednotlivých sektorů uvedených v databázi regionálních účtů, získáme pro dotčené sektory přehled o podílech HPH na příslušné zaměstnance (viz Graf V03). Zjistíme, že zdaleka nejvyšší míru HPH na zaměstnance vykazuje sektor zaměřený na Činnosti v oblasti nemovitostí. Tato sekce zahrnuje činnosti pronajímatelů, agentů nebo makléřů v jedné nebo v několika následujících činnostech: prodej nebo nákup nemovitostí, pronájem nemovitostí, poskytování ostatních služeb v souvislosti s nemovitostmi, např. oceňování nemovitostí nebo vykonávání činností agentů podmíněných smluv o nemovitostech. Činnosti v této sekci mohou být prováděny s vlastním nebo pronajatým majetkem a mohou být vykonávány za úplatu nebo na smluvním základě. Sekce zahrnuje také stavební práce spojené s údržbou vlastních nebo pronajatých objektů. Do této sekce patří také činnosti správců majetku. Je velmi pravděpodobné, že vysoké HPH na zaměstnance v tomto sektoru je dáno jeho specifickým zaměřením. Z pohledu oblasti aplikovaného VaVaI se jeví tento sektor jako irelevantní. Odkaz na zdroj zde.

Pokud se zaměříme na HPH/zaměstnance v ČR (viz Graf V03), došlo mezi roky 2016 a 2021 k nárůstu tohoto ukazatele o cca 26 %, což lze považovat za pozitivní. Nejvyšší míru HPH/zaměstnance vykazují sektory Činnosti v oblasti nemovitostí (NACE skupiny L), Peněžnictví a pojišťovnictví (NACE skupiny K), Informační a komunikační činnosti (NACE skupiny J) a Průmysl, těžba a dobývání (NACE skupiny B+C+D+E). Podle dat z monitoringu Národní RIS3 strategie za období 2015-2023 platí, že nejvíce v operačních programech podpořenými aplikačními odvětvími RIS3 byly Digitální ekonomika a digitální obsah (NACE skupiny G+J+M+N) a Strojírenství-mechatronika (NACE skupina C). Lze tedy konstatovat, že výzkum realizovaný v rámci Národní RIS3 strategie je realizován v sektorech, které vykazují vysokou hrubou přidanou hodnotou na zaměstnance.

Podívejme se ještě podrobněji na míru HPH/zaměstnance podle sektorů v jednotlivých krajích ČR (viz Graf V03). Z grafu vyplývá, že dlouhodobě zdaleka nejvyšší hodnotu HPH/zaměstnance vykazuje Hlavní město Praha, následováno s velkým odstupem Středočeským a Jihomoravským krajem.

Podle hodnocení inovativní výkonnosti v rámci EU pro Regiony soudržnosti ČR (viz Graf K01) platí, že region Praha je z pohledu EK hodnocena jako jediný region soudržnosti v ČR náležející mezi inovátory lídry. Popsaná skutečnost by mohla implikovat možnost, že pokud by ve více regionech soudržnosti (krajích) ČR dosahovala hodnota HPH/zaměstnance vyšších hodnot, Česká republika by se mohla minimálně více přiblížit ke skupině silných inovátorů EU.

V návaznosti na rozdělení odvětví zpracovatelského průmyslu podle technologické náročnosti^[1] vypracoval Český statistický úřad alternativní rozdělení výrobků zpracovatelského průmyslu podle technologické náročnosti. Při konstrukci rozdělení vycházel z mezinárodní Klasifikace produkce (CPA). V souladu s převažující ekonomickou činností dle Klasifikace ekonomických činností CZ-NACE lze podniky zpracovatelského průmyslu členit na odvětví s vysokou technologickou náročností (high-tech), středně vysokou technologickou náročností (medium high-tech), středně nízkou technologickou náročností (medium low-tech) a nízkou technologickou náročností (low-tech).

Podíváme-li se na celkový vývoz high-tech zboží (vývoz HT) z České republiky, pak mezi lety 2016-2022 dochází k trvalému nárůstu (viz Dashboard D1, Graf G1). Výjimkou je rok 2021, kdy dochází k mírnému poklesu způsobenému pravděpodobně vlivem celosvětové pandemie (Covid19). Co se týká podílu vývozu HT na celkovém vývozu zboží z ČR, platí, že tento ukazatel vykazuje pozvolný a trvalý nárůst (mezi lety 2016 a 2020 činilo navýšení 5,6 procentního bodu). V letech 2021 a 2022 však dochází k poměrně významnému propadu (v roce 2022 klesla hodnota podílu na úroveň roku 2019). Nicméně se zdá, že se situace vrací k normálu, k předchozímu trendu postupného navyšování. 

Provedeme-li srovnání vývozu HT z ČR a vývozu HT z EU (viz Dashboard D1, Grafy G2 a G3) zjistíme, že se v rámci vývozu HT navíc oproti ČR v EU dlouhodobě jeví jako perspektivní také high-tech produkty ve Farmacii a Letecké technice. Výše popsaná skutečnost by mohla naznačovat, že pokud by se aplikovaný výzkum v ČR více zaměřil na výše uvedené high-tech produkty, mohla by se Česká republika více přiblížit ke skupině silných inovátorů EU. 

Srovnáme-li vývoz HT z EU u ČR a u silných inovátorů EU^[2] (viz Dashboard D1, Graf G4), pak platí, že předním vývozcem HT je Německo. Česká republika se v tomto srovnání nachází spíše v průměru mezi Irskem, které se ovšem stále více od ČR vzdaluje, a Rakouskem, které je jen těsně pod vývozem HT z ČR.

V návaznosti na rozdělení odvětví zpracovatelského průmyslu podle technologické náročnosti^[1] vypracoval Český statistický úřad rozdělení výrobků zpracovatelského průmyslu podle technologické náročnosti. Při konstrukci určení high-tech zboží vycházel ČSÚ z mezinárodní Klasifikace produkce (CPA), která rozděluje zboží dle technologické náročnosti výrobků zpracovatelského průmyslu. Další mezinárodní klasifikací, kterou ČSÚ používá, je Standardní mezinárodní obchodní klasifikace (SITIC), kde k určení high-tech výrobků přebírá klasifikaci Eurostatu. V této souvislosti lze též v souladu s převažující ekonomickou činností dle Klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE) členit podniky zpracovatelského průmyslu na odvětví s vysokou technologickou náročností (high-tech), středně vysokou technologickou náročností (medium high-tech), středně nízkou technologickou náročností (medium low-tech) a nízkou technologickou náročností (low-tech).

Pokud se zaměříme na dovoz high-tech zboží do ČR (viz Dashboard D1, Graf G1), platí, že obdobně jako u vývozu high-tech zboží z ČR se dlouhodobě jako nejperspektivnější produkty Zpracovatelského průmyslu jeví Elektronika a telekomunikace a Výpočetní technika, tedy (NACE 261 až 264 a 268).

Provedeme-li srovnání dovozu high-tech zboží do ČR a dovozu high-tech zboží do EU (srovnej Dashboard D1, Grafy G1 a G2), stejně jako u vývozu high-tech zboží z ČR zjistíme, že se v rámci Zpracovatelského průmyslu navíc oproti ČR v EU dlouhodobě jeví jako perspektivní také dovoz high-tech produktů ve Farmacii (NACE oddíl 21).

Srovnáme-li dovoz high-tech zboží do EU u ČR a u silných inovátorů EU^[2], pak opět jako u vývozu high-tech zboží z EU platí, že předními dovozci jsou Německo a Francie a ČR se nachází v průměru mezi Irskem a Rakouskem (viz Dashboard D1, Graf G3).

Globální inovační index (GII) zveřejňuje Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO), specializovaná agentura Organizace spojených národů. Vzhledem k tomu, že inovace jsou klíčovou hnací silou hospodářského rozvoje, GII si klade za cíl poskytnout analýza a hodnocení inovací odkazující na přibližně 130 světových ekonomik.

GII představuje žebříček inovačních schopností a výsledků světových ekonomik. Měří inovace založené na kritériích, která zahrnují 1. Instituce, 2. Lidský kapitál a výzkum, 3. Infrastrukturu, 4. Propracovanost trhu, 5. Obchodní dovednosti, 6. Transfer znalostí a technologických dovedností a 7. Kreativní výstupy. GII má dva dílčí indexy: dílčí index Innovation Input Sub-Index a Innovation Output Sub-Index. Dále pak sedm pilířů, z nichž každý se skládá z dalších dílčích částí.^[1]

GII řadí světové ekonomiky podle jejich inovačních schopností. Jeho cílem je zachytit vícerozměrné aspekty inovací. Česká republika je na 31. místě mezi 132 světovými ekonomikami monitorovanými v GII 2023.

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[2], pak podle žebříčku GII 2023 (viz Dashboard V06) platí, že kromě oblastí 2. Lidský kapitál a výzkum, 3. Infrastruktura a 6. Transferu znalostí a technologických dovedností, kde dosahuje průměrných hodnot, se ve zbylých monitorovaných oblastech ČR ocitá až na konečných příčkách pomyslného žebříčku. Pokud srovnáme roky 2022 a 2023 tak platí, že v žádné oblasti nedošlo k meziroční výrazné změně.

Od roku 2014 sleduje Evropská komise digitální pokrok členských států EU prostřednictvím indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI)^[1]. V souladu s politickým programem digitální dekády 2030 je od roku 2023 je index DESI začleněn do Zpráv o stavu digitální dekády a používá se ke sledování pokroku při plnění digitálních cílů EU.

Ve své Zprávě o stavu digitální dekády 2024 doporučuje EK, aby se Česká republika zaměřila zejména na urychlení postupu při zavádění vysokorychlostních internetových sítí s maximálním využitím optických vláken, na maximální využití dotačních titulů určených na podporu digitalizace malých a středních podniků i na opatření na podporu zavádění pokročilých digitálních technologií (včetně umělé inteligence, cloudu a velkých dat) do firemního prostředí. V oblasti lidského potenciálu je pro ČR stěžejní podpora studia přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky (STEM) a zajištění kariéry pracovníků v oblasti ICT. Podrobnosti k jednotlivým doporučením pro ČR jsou uvedeny zde.

Provedeme-li srovnání vybraných ukazatelů DESI (s vazbou na RIS3 strategii) u ČR a u silných inovátorů EU^[2] (viz Dashboard V07), pak platí, že v oblasti digitální transformace podniků alespoň základní úrovně digitální intenzity^[3] dosahuje 49,3 % malých a středních podniků (MSP) v ČR, což je významně pod průměrem států EU. Mezi silnými inovátory EU se ČR v tomto ukazateli nachází na posledním místě (viz Graf G1). Velmi dobře jsou na tom MSP v ČR v oblasti elektronického podnikání, kdy elektronický prodej do jiných zemí EU provádí 22,6 % MSP (viz Graf G2) a obrat z elektronického obchodování dosahuje hodnoty 18,8 % z celkového obratu MSP (viz Graf G3). U obou těchto ukazatelů dosahují MSP v ČR nejvyšších hodnot mezi silnými inovátory EU, významně nad průměrem států EU. 

Pokud se v oblasti digitalizace veřejných služeb zaměříme na ukazatel sledující procento jednotlivců, kteří v posledních 12 měsících použili internet k interakci s orgány veřejné moci (oblast e-Government), pak s hodnotou 76,7 % patří ČR sice do průměru států EU, nicméně mezi silnými inovátory EU se ČR u tohoto ukazatele nachází na posledních místech pomyslného hodnotícího žebříčku EU (třetí od konce).

Ve vazbě na monitoring aktivit Národní RIS3 strategie jsou ukazatele indexu DESI sledovány i u následujících kontextových indikátorů:

^[3] Skóre digitální intenzity je založeno na sčítání, kolik z 12 vybraných technologií podniky používají. Základní úroveň vyžaduje použití alespoň 4 technologií.

^[4] Předběžný plánovaný termín oznámený každoročně na stránkách Evropské komise.

Evropský srovnávací inovační rámec (EIS), který každoročně zveřejňuje EK, poskytuje srovnávací analýzu inovačního potenciálu, zejména v zemích EU. Posuzuje relativní silné a slabé stránky národních inovačních systémů a pomáhá zemím identifikovat oblasti, které musí řešit. Inovační výkon se měří pomocí složeného indikátoru, souhrnného inovačního indexu (SII), který zahrnuje řady různých ukazatelů, které sdružuje do hlavních okruhů popisujících čtyři hlavní oblasti inovačního prostředí: Rámcové podmínky pro inovace, Financování inovací, Inovační aktivity a Dopady inovací. EIS kategorizuje členské státy do čtyř inovačních skupin na základě jejich skóre: Leader – inovační lídři (výkon nad 125 % průměru EU), Strong – silní inovátoři (výkon nad 100 % až do 125 % průměru EU), Moderate – mírní inovátoři (výkon nad 70 % až do 100 % průměru EU) a Emerging – slabí inovátoři (výkon pod 70 % průměru EU).  Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indexů jsou uvedeny zde.

EIS 2024 hodnotí Českou republiku na 15. místě jako mírného inovátora (viz Dashboard V08_01) s výkonem na úrovni cca 90 % průměru EU, přičemž inovační potenciál ČR stále roste a blíží se průměru EU a inovačnímu potenciálu silných inovátorů EU. Nicméně, pokud bude nárůst hodnoty inovačního indexu pokračoval tímto tempem, zařadí se Česká republika mezi silné inovátory EU ne dříve, než po uplynutí nejméně 15 let (viz Country profile).  

Srovnáme-li umístění ČR a silných inovátorů EU^[1] meziročně podle žebříčku EIS 2023 a 2024 (viz Dashboard V08_02) v inovačních oblastech, ve kterých je Česká republika v rámci EIS 2024 hodnocena jako relativně silná, pak platí, že se ČR u indexu zahrnujícího výdaje na inovace mimo výzkum a vývoj opakovaně drží na první příčce pomyslného hodnotového žebříčku EU. I když jsou tyto výdaje nezbytné pro zvyšování kvality výrobního procesu ve firmách, jejich efektivita a dopad na konkurenceschopnost ČR je ve výsledku ve srovnání s přímými investicemi do výzkumu a vývoje produktů mnohem nižší. Významný pokrok učinila Česká republika v oblasti nadstandardních digitálních dovednosti, což dokazuje meziroční srovnání, kdy se ze sedmého místa pomyslného hodnotového žebříčku EU posunula na místo druhé. EIS 2024 sice hodnotí ČR jako silné v oblasti počtu akademických publikací vzniklých ve spolupráci výzkumných pracovníků z obchodního a veřejného sektoru, nicméně, pokud provedeme srovnání ČR a silných inovátorů EU (dle EIS 2024) pak platí, že ČR se opakovaně nachází na předposledním místě pomyslného hodnotového žebříčku EU, mírně nad průměrem EU.

Celkové výdaje na VaV v daném státě jsou statisticky sledovány pomocí ukazatele tzv. hrubých domácích vnitřních výdajů na VaV, který je označován anglickou zkratkou GERD (Gross Domestic Expenditure on R&D). Tento ukazatel zahrnuje veškeré neinvestiční a investiční výdaje vynaložené ve sledovaném roce na VaV prováděný na území daného státu, a to bez ohledu na zdroj a způsob jejich financování. Tyto výdaje lze vyjádřit buď v běžných (nominálních) cenách zachycujících aktuální ceny zboží a služeb v daném roce, nebo v reálných (stálých) cenách, které eliminují inflační znehodnocení. Ukazatel GERD v sobě nezahrnuje náklady na nákup služeb VaV od subjektů provádějících VaV v zahraničí a dotace či příspěvky (finanční transfery) poskytnuté tuzemskými subjekty na VaV prováděný v zahraničí. Výše uvedené rozlišení na vnitřní a vnější výdaje se používá mimo jiné z důvodu zamezení dvojího započtení výdajů na VaV do celkových výdajů za VaV provedený na daném území (ukazatel GERD), a to jako provozní náklady účtované subjektem, který daný VaV provádí a jako náklady na nákup služeb VaV subjektu, který daný VaV poptává. Obdobně se zachycují i celkové výdaje za VaV provedený v jednotlivých sektorech jako je např. ukazatel BERD (Business Enterprise Expenditure on R&D) pro podnikatelský, GOVERD (Government Expenditure on R&D) pro vládní a HERD (Expenditure on R&D in Higher Education Sector) pro vysokoškolský sektor.

Pokud sledujeme dlouhodobý  vývoj ukazatele GERD v České republice (viz Dashboard D1, Graf G1), pak platí, že v absolutních hodnotách dochází od roku 2016 do roku 2022 k pravidelnému meziročnímu navyšování tohoto ukazatele o cca 10 mld. Kč. Výjimku tvoří období mezi roky 2019 a 2020, kdy došlo k navýšení pouze o cca 1 mld. Kč. Pokud se podíváme na hodnotu ukazatele GERD jako na podíl HDP v ČR (viz Dashboard D1, Graf G2), pak mezi roky 2021 a 2022 dochází k mírnému propadu o 0,032 procentního bodu.

Pokud se u ukazatele GERD zaměříme na zdroje financování (viz Dashboard D1, Graf G1), pak největším zdrojem podpory výzkumu a vývoje v ČR jsou podnikové finance, přičemž pozitivní skutečností je, že tato podpora vykazuje v čase stálý nárůst. V roce 2022 dosahují podnikové výdaje cca dvojnásobku výdajů domácích veřejných a více než osminásobku výdajů zahraničních veřejných.

Srovnáme-li ukazatel GERD u ČR a u silných inovátorů EU^[1] (viz Dashboard D1, Graf G3), pak platí, že se Česká republika v tomto srovnání v roce 2022 nachází s hodnotou necelých dvou procentních bodů na HDP v jejich průměru. Stejně je na tom ČR (viz Dashboard D1, Graf G4 a G6) i u ukazatelů BERD (podnikatelský sektor) a HERD (vysokoškolský sektor). Výjimkou jsou výdaje ve vládním sektoru (GOVERD), kde se Česká republika s 0,32 procentními body na HDP řadí hned na druhé místo za Německo (0,38 % HDP) - viz Dashboard D1, Graf G5.

Celkové výdaje na VaV (GERD) se pro mezinárodní srovnání nejčastěji poměřují k HDP (viz Dashboard D1, Graf 1). Tento poměrový ukazatel se nazývá: „Intenzita VaV“ ^[1] a patří do skupiny základních strukturálních ukazatelů hodnotících postup plnění cílů Lisabonské strategie v jednotlivých zemích EU. Intenzita VaV byla zařazena i mezi ukazatele k hodnocení realizace strategie Evropa 2020. Kromě celkových výdajů na VaV se ve vztahu k HDP publikují i údaje za výdaje na VaV v jednotlivých sektorech provádění nebo za jednotlivé zdroje (sektory) financování VaV činnosti.

Srovnáme-li intenzitu VaV v České republice a u silných inovátorů EU^[2] (viz Dashboard D1, Graf G2) platí, že ČR se v roce 2022 s hodnotou 1,96 % nachází v průměru mezi Francií (2,10 %) na jedné straně a Estonskem (1,78 %) na straně druhé. I když Česká republika patří v oblasti intenzity VaV (výdaje GERD) mezi průměrné státy, není tato skutečnost indikátorem toho, že by i za těchto podmínek nemohla náležet mezi silné inovátory EU.