A04 Základní ukazatele inovačních aktivit podniků s 10 a více zaměstnanci v Česku ve sledovaných obdobích – inovující podniky

Inovační podnik je takový, který ve sledovaném období zavedl produktovou (výrobek nebo služba) či procesní (marketingová, organizační a interní procesní) inovaci. Mezi inovační aktivity podniků se řadí také spolupráce s jinými podniky či organizacemi na vývoji inovací. Spolupráce podniků na inovačních činnostech je sledována podle typu spolupracujícího partnera a země, odkud tento partner pochází. Sledována je také schopnost podniků získávat veřejnou podporu na inovační činnosti. Kromě přímé veřejné podpory je možné pro podniky realizující výzkum a vývoj využívat i daňový odpočet výzkumu a vývoje. Podrobnosti k metodice sběru, zpracování dat a tvorbě indikátoru jsou uvedeny na odkaze zde.

Podíl inovujících podniků na celkovém počtu podniků v ČR mezi roky 2014 až 2020 rostl. Větší podíl podniků zavádělo procesní inovace (inovace vnitropodnikových procesů, marketingové a organizační inovace), nižší podíl podniků pak zaváděl inovované produkty a služby (viz Dashboard A04). Počet inovačních podniků, které získaly přímou finanční podporu na vývoj inovací se dlouhodobě nemění. Mírný nárůst však zaznamenaly podniky s vládní podporou inovací. Mírně rostl počet (přibližně 3500 v roce 2020) podniků, které spolupracovaly na vývoji inovací s partnerem z ČR. Spolupráce na inovacích se zahraničním partnerem je z hlediska počtu podniků dlouhodobě konstantní a v celém sledovaném takovou to formu spolupráce realizovalo přibližně 1500 podnikatelských subjektů. Dlouhodobě nejvyšší náklady na inovace v podnicích jsou náklady na pořízení strojů, zařízení a softwaru. Pozitivní je nárůst nákladů na vnitropodnikový výzkum a vývoj (téměř 70 mld. Kč). Dlouhodobě největší podíl na tržbách inovujících podniků mají nezměněné nebo málo modifikované výrobky či služby.

Po roce 2020 inovační aktivity firem klesají. V letech 2020–2022 inovovalo v Česku 44 % podniků, o dvanáct procentních bodů méně než v období 2018–2020, které se vyznačovalo mimořádným inovačním úsilím firem. Podniky v roce 2022 investovaly do inovací 2,3 % svých tržeb. Firmy se v rámci svých inovačních aktivit více soustředily na inovace podnikových procesů, které v období 2020–2022 zavedlo 40 % podniků. Spadají sem inovace vnitřních procesů, marketingových metod a inovace spojené s organizačními změnami. Nový či podstatně zlepšený výrobek či službu na trh uvedlo 27 % podniků. Investice do inovací v roce 2022 dosáhly hodnoty rovných 200 mld. Kč, což je o 66 mld. Kč méně než v roce 2020. Oproti roku 2020 firmy výrazně méně investovaly v rámci svých inovačních činností do pořízení strojů, zařízení a softwaru. Na celkových tržbách se výdaje na inovační činnosti podílely 2,3 %. Ve struktuře nákladů na inovace hrály v roce 2022 nejvýznamnější roli výdaje na vlastní či nakoupený výzkum a vývoj. Firmy na ně vynaložily 133 mld. Kč, tj. 61 % z celkových nákladů na inovace. Oproti roku 2020 se snížil podíl tržeb za produkty, které byly nové na trhu, z 10,6 % na 8,3 % v roce 2022.

Nedostatečná míra inovačních aktivit českých firem mezi lety 2000–2022 vyplývala z kombinace vnitřních faktorů (nedostatečné investice, nedostatek kvalifikovaných pracovníků pro vlastní výzkumné a inovační aktivity, přetrvávající administrativní bariéry) a vnějších faktorů (konkurence z Asie, ekonomické krize, rychlý technologický vývoj ve světě).  Vývoj byl také ovlivněn pandemií COVID-19. Firmy se potýkaly s různými výzvami, které výrazně ovlivnily jejich schopnost investovat do inovačních aktivit. Často se jednalo o změnu firemních priorit a soustředění se na krátkodobé cíle (udržení likvidity, snižování nákladů a udržení základních provozů), což omezovalo dlouhodobé inovační strategie firem. Pandemie také přerušila globální dodavatelské řetězce a firmy museli řešit problémy s dodávkami materiálů a komponent, což ovlivnilo schopnost plánovat a investovat do nových produktů.

Vnitřní procesy firem ovlivnila také změna pracovních modelů, kdy se stala práce na dálku novou normou. Tento model přinesl zvýšení flexibility, přinesl také výzvy spojené s udržováním inovativního myšlení a týmové spolupráce. Nedostatek přímého kontaktu mezi zaměstnanci mohl snížit schopnost generovat nové nápady a rychle je implementovat. Změnilo se také spotřebitelského chování, což nutilo firmy měnit své obchodní modely a produkty. Ne všechny firmy však měly dostatečnou agilitu a zdroje k tomu, aby na tyto změny adekvátně reagovaly v podobě inovací. 

V tomto období významně vzrostla globální nejistota a zdrženlivost investorů do inovací, což omezilo dostupnost financí pro rizikové projekty a startupy. To mohlo vést k poklesu počtu nových inovativních podniků nebo zpoždění projektů, které vyžadovaly externí financování. V reakci na tuto situaci vláda ČR i EU zavedly různé podpůrné programy, které měly firmám pomoci překonat krizové období. Tyto programy však často směřovaly k okamžité podpoře a udržení zaměstnanosti než k dlouhodobým investicím do inovací. Některé firmy využily této podpory k modernizaci svých provozů nebo digitalizaci, ale obecně nebyla tato pomoc zaměřena přímo na inovace.