| Dostupné územní třídění (členění) | ČR, EU |
| Časová řada | 2016-2023 |
| Zdroj dat | EUROSTAT |
Materiálová stopa spotřeby udává množství primárních materiálů potřebných k uspokojení domácí konečné poptávky země a lze ji interpretovat jako zátěž životního prostředí spojenou se spotřebou materiálů. Materiálová stopa na hlavu popisuje průměrné využití materiálů pro domácí konečnou poptávku. Materiálová stopa je připisování globální těžby materiálu domácí konečné poptávce země. Celková materiálová stopa je součtem materiálové stopy pro biomasu, fosilní paliva, kovové rudy a nekovové minerály (sdg-data.cz, 2024).
Materiálová stopa na obyvatele (viz Dashboard D1, Graf G1) byla na začátku sledovaného období 16,69 t/obyvatele. V roce 2023 pak dosáhl tento indikátor hodnoty 17,34 t/obyvatele. Za sledované období tedy došlo k mírnému nárůstu, a to o 3,9 p. b. Výraznější výkyv indikátoru byl zaznamenán v roce 2020, kdy došlo k meziročnímu snížení hodnoty o 7,5 p. b., což bylo ovlivněno zpomalením ekonomiky v důsledku pandemie COVID-19. V dalším roce již následoval růst hodnoty na 18,25 t/obyvatele, což značí meziroční nárůst o 13,8 p. b. V následujících letech pak dochází k mírnému poklesu hodnoty. Materiálová stopa se v jednotlivých zemích Evropské unie liší (viz Dashboard D1, Graf G2). Nejméně vykazuje Malta, a to 6,65 t/obyvatele. Naopak největších hodnot dosahuje indikátor ve Finsku, a to 45,96 t/obyvatele. Vysoká úroveň oběhového hospodářství částečně vysvětluje nízkou hodnotu materiálové stopy například v Nizozemsku, které má druhou nejnižší materiálovou stopu v EU a také nejvyšší míru oběhového využití materiálů (European Environment Agency, 2023).
Materiálová stopa v Evropě zde.
Materiálová stopa vztažená na HDP ve světě zde.
